Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu (vietnamsky Mặt trận Dân tộc Giải phóng miền Nam Việt Nam), též známá jako Việt Cộng (česky Vietkong) byla komunisticky orientovaná povstalecká organisace vedoucí během vietnamské války partyzánský boj proti vládě Vietnamské republiky. Byla podporována a zbraněmi i vojenskými odborníky doplňována ze strany Vietnamské demokratické republiky, ačkoliv většinu jejích stoupenců tvořili státní příslušníci Vietnamské republiky. Její ozbrojená složka se nazývala Lidové osvobozenecké ozbrojené síly.
[editovat] Historie
Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu vznikla 29. prosince 1960 z rozhodnutí severovietnamské komunistické strany z kádrů Národní fronty osvobození Vietnamu (Việt Minh), a postupně zahájila protivládní vojenské operace s cílem spojení Vietnamu pod nadvládou komunistické Hanoje. Její ozbrojené síly se členily na lokální jednotky (tzv. vesnické odbojové buňky) a jednotky určené čelit pravidelné armádě (dělené dále na Teritoriální ozbrojené oddíly, operující v menších skupinách a praktikující metody patyzánské války, a Hlavní ozbrojené síly, členěné dle klasické armádní struktury do pluků a divisí), jejichž počet se s postupem doby zvětšoval. Zatímco lokální jednotky (jak vesnické odbojové buňky, tak Teritoriální ozbrojené síly), byly cvičeny na území Jižního Vietnamu, Hlavní ozbrojené síly, ačkoliv z větší části tvořené občany jižního Vietnamu, byly cvičeny na území severního Vietnamu. Postupem války ve Vietnamu ale klesala vojenská role Vietkongu, zejména po jeho oslabení v průběhu ofensivy Tết a Operace Phoenix americké Ústřední zpravodajské služby a naopak sílil podíl pravidelné severovietnamské armády na válečných operacích proti armádám Vietnamské republiky a USA, zatímco Vietkong se stával spíše organisací politickou. 8. června 1969 ustavil tzv. Prozatímní revoluční vládu Vietnamské republiky, která byla brzy uznána státy socialistického bloku. Již předtím udržovala Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu diplomatické styky se socialistickými státy a od února 1965 i s Francií. Po takzvaném Velikonočním vpádu jednotek Vietnamské lidové armády na území Vietnamské republiky ustoupily ozbrojené síly Vietkongu na poli vojenských operací zcela do pozadí. V roce 1975, po pádu Saigonu tato vláda formálně přejímá správu země a stává se aktérem sjednocení Vietnamu pod nadvládou komunistického severu, ve skutečnosti byla pouze zástěrkou vlády severního Vietnamu na území Vietnamské republiky.
