Morfém
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Morfém je nejmenší vydělitelná část slova, která je nositelem věcného nebo gramatického významu. Morfémem je předpona (prefix), vpona (infix), přípona, koncovka nebo kořen slova. Souhrnné označení pro přípony a koncovky je sufix. Předpona, vpona, přípona a koncovka se souhrnně označují jako afixy.
Podle funkce ve slově rozlišujeme lexikální, mluvnické (gramatické) a spojovací morfémy:
- stroj ⇒ strojopis - stroj~ je lexikální morfém nesoucí základní význam slova (kořen slova)
- strojopis - ~o~ je spojovací morfém, který spojuje části složeniny (vpona)
- strojopis ⇒ strojopisný - ~ný je odvozovací (derivační/slovotvorný) lexikální morfém, který pozměňuje původní význam slova (přípona)
- strojopisný ⇒ strojopisného - ~ho je flektivní (ohýbací) gramatický morfém, který určuje vztah slova k jiným větným členům (koncovka)
Gramatické morfémy lze považovat za prvky abstraktní roviny, jejichž konkrétní realizací jsou morfy. Některé gramatické morfémy mají tzv. nulovou realizaci. Např. genitiv plurálu lexému ŽENA je realizován nulovým morfem (nulovou koncovkou). Pro některé gramatické morfémy platí, že jsou realizovány vždy jen ve spojení s jiným morfémem. Příkladem může být koncovka -ám ve slovním tvaru ženám , která realizuje morfém čísla i pádu. V takovém případě se jedná o realizaci fúzí.
