Mikuláš Medek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mikuláš Medek (3. listopadu 1926, Praha - 23.srpna 1974, Praha) je jedním z nejvýznamnějších představitelů moderního českého i světového malířství 20. století. Vnuk vynikajícího impresionisty Antonína Slavíčka, syn generála Rudolfa Medka (též spisovatele generace českého legionářského a katolického románu) a bratr Ivana Medka (publicisty, novináře a pozdějšího šéfa prezidentské kanceláře Václava Havla) zaujímá díky originalitě projevu, hloubce významu a nevšední spiritualitě svého díla v českých dějinách umění poválečné doby jedno z nejpřednějších míst. Je tomu tak o to více proto, že osvědčil svou uměleckou nezávislost a duchovní rozměry i v době vlády komunistického režimu u nás, tedy v době modernímu umění a svobodnému myšlení nesmiřitelně nepřátelské.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| dědeček | |
| otec | |
| bratr | |
Obsah |
[editovat] Biografie
Mikuláš Medek absolvoval v letech 1942 - 1944 Státní grafickou školu v Praze a poté krátce studoval na Akademii výtvarných umění (1945 - 1946). Studia zde, ani na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde byl žákem Františka Muziky a Františka Tichého, nedokončil, když po komunistickém převratu byl v rámci čistek jako syn legionáře a generála prvorepublikové armády roku 1949 vyloučen. Několik měsíců pracuje jako pomocný dělník na revolverovém soustruhu ve smíchovské Škodovce, aniž by však přestal malovat. Poté, v době drtivých represí počátků padesátých letech svou výtvarnou profesí samozřejmě nemohl uplatnit a živil se příležitostnými zakázkami (drobné grafiky či restaurátorské práce), ale spolupracuje na ineditních „pracovních sbornících" skupiny výtvarníků a básníků, soustředěných kolem Karla Teigeho. V roce 1951 se žení s Emilou Tláskalovou (Emila Medková - vynikající umělecká fotografka ), která mu posléze bude po celý život velkou oporou. Mikuláš Medek bez přerušení - též však bez možnosti uplatnění a odezvy - pracuje důsledně na svém díle. Až díky relativnímu uvolnění politické atmosféry v šedesátých letech je přijat do Svazu výtvarných umělců. Jeho první větší výstava proběhla až v roce 1963, nejcelistvější jsme mohli shlédnout v galerii Rudolfinum v roce 2002. Koncem šedesátých let pracuje a vystavuje též mimo naši zemi, v době nastupující „normalizace“ však již malíře výrazně sužuje jeho dlouhotrvající těžká choroba (diabetes), která rychle progreduje. Na její komplikace (včetně psychických - nepochybně i v důsledku „nových poměrů“) ve svých nedožitých 48 letech předčasně umírá na sklonku srpna roku 1974.
Výstava Mikuláše a Emily Medkových „Souvislosti“ bude otevřena od 22. listopadu 2007 do 20. ledna 2008 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.
[editovat] Dílo
Medkovo dílo se zpočátku opírá o tradici surrealismu, přinášeje přitom ovšem nové prvky duchovního rozměru. V roce 1952 vstoupil do existenciálního období s ústředním tématem lidské postavy v prostoru a na přelomu 50. a 60. let minulého století dospěl k abstraktní malbě. Výsledkem toho byly tzv. „preparované obrazy“ z barevných hmot, uspořádané do podoby plošných symbolů, racionálně rozložených barevných útvarů. Později promítal téma základní otázky smyslu života člověka přímo do barevné hmoty svých, originálními technikami vytvářených obrazů (emaily, apod.). V posledním období svého života rozvíjel imaginativní malbu a věnoval se též knižní ilustraci.
Jeho tvorba se díky neveřejným výstavám (tzv. Konfrontace) stala vzorem pro mladší radikální umělce, kteří se poté přiklonili k mezinárodnímu informelu. Po roce 1960 bylo Medkovi umožněno realizovat některé veřejné monumentální zakázky, z nichž nutno uvést v první řadě oltářní obraz kostela v Jedovnicích (1963), dále pak kompozice pro interiéry kanceláří Čs. aerolinií v Damašku, Košicích (1963), v Paříži (1964), Praze - Ruzyni (1969) a New Yorku (1970).
Ústředním motivem Medkova díla je téma lidského údělu, které umělec spojuje emotivním vyjádřením intenzivního prožitku mystického charakteru ve vnitřně jednotný a neobyčejně působivý celek, který k divákovi promlouvá s výraznou naléhavostí. Symbolika znakových systémů vytváří zvláštní obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém, bolestném a tajuplném rozměru. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů činí tohoto umělce jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století.
[editovat] Přehled nejvýznamnějších děl
Je třeba poznamenat, že Medkova díla jsou z velké části buď majetkem galerií (např. Sydney, New York, Amsterdam, Rotterdam, Hamburg, Bochum, Bratislava, Skopje, ad.) nebo jsou obsahem soukromých sbírek po celém světě.
- Obrazy :
- Surrealismus: „Magnetická ryba“, „Hluk ticha“, „Svět cibule“, ad.
- Existencionální surrealismus: „Hlava spící imperialistický sen“, „Nahý v trní“, „Cranachova nadlyrika s imperialistickou květinou“, „Den a noc“, „Hádka“, „Křik“, „Polibek“, cykly „Hostina“, ad.
- Preparované obrazy: „Kříž železa“, „Oslava 21.870 červených centimetrů“, cyklus „Venuše“, vlastní cyklus „Preparované obrazy“, ad.
- Imaginativní malba: cykly „Hosté bez hostitele“, „Projektanti věží“, „Žízniví andělé“, „Spoutaný anděl I,II“, „Veliký inkvizitor“, „Zvěstování“, „Pohyblivý hrob I.-IV.“, ad. Posledním Medkovým obrazem byly „Čtyři kruhy“ (1974).
- Knižní ilustrace :
- Otokar Březina - Ruce
- Vladimír Holan - Babyloniaca
- Franz Werfel - Píseň o Bernadetě
- Knihy
- Mikuláš Medek - Texty (nakl.Torst, 1995)
