Měřicí můstek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Měřicí můstek je obvod složený ze čtyř impedancí a to tak, že tvoří uzavřený čtyřúhelník. Účelem můstku je zjišťovat neznámou impedanci na místě jedné z nich. Přitom obvykle jedna impedance je proměnlivá, aby se můstek vyrovnal. V tom případě měřidlo v úhlopříčce obvodu nezaznamená žádnou výchylku, protože větvemi obvodu teče stejný proud.
Společným znakem je napájení, které je připojeno k jedné úhlopříčce můstku a jednak způsob indikace, indikátor se zapojí k druhé úhlopříčce, vyvažování větví je stejné, poslouží nám proměnný rezistor zapojený jako reostat.
Můstky se používají k přesnému měření elektrických veličin - kapacity, odporu nebo indukčnosti. Měření můstkovými metodami se zakládá na dosažení rovnováhy mezi větvemi můstku. Tuto rovnováhu zjišťujeme galvanometrem, zapojeným mezi uzly B a C. Na uzlech A, D je pak připojeno střídavé nebo stejnosměrné napájení (podle měřené veličiny: pro kapacitu a indukčnost střídavé, pro odpory stejnosměrné i střídavé, lepší je však stejnosměrné).
Měření je přesné, leč vyhovuje jen pro úzký rozsah hodnot (záleží na parametrech součástek můstku).
Typy můstků:
- Wheatstonův můstek – používá se k měření malých hodnot odporu
- De Sautyho můstek – používá se k měření kapacity.
- Maxwellův můstek – používá se k měření indukčnosti.
