Ladožské jezero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ladožské jezero
mapa Ladožského jezera
Rozměry
Typ:	tektonicko-ledovcový
Rozloha:	17 700 km²
Délka:	219 km
Šířka:	138 km
Objem:	908 km³
Povodí:	276 000 km²
Max.hloubka	230 m
Prům.hloubka
Min.hloubka
Ostatní
Nadm.výška:	5 m
Pobřeží:
Přítok vody:	Volchov, Svir, Vuoksa
Odtok vody:	Něva
Ostrovy:	Riskalansari, Mantinsari, Kilpola, Tulolasari, Vallam
Sídla:	Priozjorsk, Sjasstroj, Nová Ladoga, Sortavala, Šlisselburg
{{{spravnicelektyp4}}}:
{{{spravnicelektyp3}}}:
{{{spravnicelektyp2}}}:
{{{spravnicelektyp1}}}:
Státy:	Rusko (Republika Karélie, Leningradská oblast)
Světadíl:	Evropa

Ladožské jezero (rusky Ладожское озеро, finsky Laatokka, karelsky Luadogu) je jezero na severozápadě evropské části Ruska. Rozkládá se v Karelské republice a v Leningradské oblasti. Je to největší jezero v Evropě. Jezero tvoří severní hranici Karelské šíje, úzkého pruhu ním a Finským zálivem. Kotlina jezera je tektonického původu a byla dotvořena čtvrtohorními pevninskými ledovci. Má rozlohu 17 700 km² (s ostrovy 18 135 km²). Je 219 km dlouhé a průměrně 83 km široké (maximální šířka je 138 km). Průměrnou hloubku má 51 m a maximální 230 m (v severní části, západně od ostrova Vallam). V severní části hloubka dosahuje 70 až 200 m, v jižní části 20 až 70 m. Rozloha povodí je 276 000 km². Celkový objem vody je 908 km³. Nadmořská výška hladiny jezera je 5 m.

Obsah 1 Pobřeží 2 Dno 3 Ostrovy 4 Vodní režim 5 Vlastnosti vody 6 Fauna 7 Lodní doprava 8 Historie 9 Osídlení pobřeží 9.1 Republika Karélie 9.2 Leningradská oblast 10 Literatura 11 Externí odkazy

[editovat] Pobřeží

Severní břehy jsou převážně vysoké, skalnaté, členité s hluboko zařezanými zálivy podobnými fjordům. Jsou pokryté lesy. Nachází se zde mnoho lesnatých ostrovů, které vytvářejí úzké průlivy (шхеры). Jižní břehy jsou převážně nízké, pouze mírně členité porostlé vrbou nebo olší. Je zde mnoho písečných a valounových pláží. Místy se nacházejí staré břehové valy porostlé borovicemi.

[editovat] Dno

Reliéf dna severní části je značně složitý. Střídají se hluboké propadliny s mělčími úseky. Převládající hloubka je větší než 100 m. Dno jižní části je rovnější, hloubky se směrem k jihu zmenšují ze 100 m na 10 m i méně. Na jihu je mnoho písečných i kamenitých kos a mělčin. Povrch dna je v severní a centrální hluboké části jezera jílový, v jižní části písečný s valouny. U břehu jsou na mnohých místech nahromaděny valouny.

[editovat] Ostrovy

Na jezeře je asi 660 ostrovů o celkové rozloze 435 km². Asi 500 z nich se nachází u severozápadního pobřeží, okolo 65 v centrální části (Valaamské ostrovy (nejznámější – 50 ostrovů o rozloze 36 km²) a Západní souostroví). Největší ostrovy jsou Riskalansari, Mantinsari, Kilpola, Tulolasari a Vallam.

[editovat] Vodní režim

Klima je mírně chladné. Průměrná teplota vzduchu je v únoru od -8 do -10 °C, v červenci od 16 do 17 °C. Průměrné roční množství atmosférických srážek je okolo 550 mm. V povodí Ladožského jezera se nachází okolo 50 000 jezer a 3 500 řek delších než 10 km. Největší přítoky jsou z jihu Volchov (z jezera Ilmeň), z jihovýchodu Svir (z Oněžského jezera) a ze západu Vuoksa (z jezera Saimaa) a Taipale (z jezera Suvanto). Vodu z jezera odvádí do Finského zálivu řeka Něva.

85% přírůstku vodní bilance jezera (průměrně 67,8 km³ vody za rok) tvoří přítok řek (především Volchov, Svir a Vuoksa), 13% tvoří atmosférické srážky a 2% přítok podzemních vod. 92% úbytku vodní bilance připadá na řeku Něvu (průměrně 78,1 km³ vody za rok) a 8% na vypařování z vodní hladiny. Kolísání úrovně hladiny má plynulý charakter. Střední hodnota je 4 m. Nejvyšší úrovně dosahuje v červnu a červenci a nejnižší v prosinci a lednu. Průměrný roční rozsah kolísání hladiny je asi 0,8 m a maximální asi 3 m. Přílivové a odlivové kolísání je na severu okolo 5 až 10 cm a na jihu 20 až 40 (zřídka až 90) cm. Na jezeře se vyskytují vlny s dlouhou periodou (сейши). Největší výška vln je v severní a centrální části jezera 3 až 3,5 m, zřídka 5 až 6 m, v jižní části do 2,5 m. Na podzim jsou časté bouře.

[editovat] Vlastnosti vody

Teplotní režim je různý v hluboké centrální části a v mělkých pobřežních oblastech jezera. V srpnu je průměrná teplota vody u hladiny okolo 16 °C, maximální 25 °C. Teplota vrstev vody u dna je 2 až 2,5 °C v zimě a 4 až 5 °C v létě. Pobřežní oblasti a zálivy zamrzají většinou na začátku prosince, otevřená centrální část v lednu až únoru. Průměrná tloušťka ledu je 50 až 60 cm, maximální 90 až 100 cm. Centrální část jezera rozmrzá v březnu nebo na začátku dubna, severní na začátku května. Barva vody je žlutohnědá. Průměrná průzračnost je v centrální části 4,5 m, u západního pobřeží 2 až 2,5 m, u východního pobřeží 1 až 2 m a v místech ústí řek 0,3 až 0,9 m. Najvětší průzračnost 8 až 10 m je západně od ostrova Valaam. Voda v jezeře je sladká (пресная) hydrouhičitanovo-vápenatá. Průměná mineralizace je 56 mg/l. Obsah rozpuštěného kyslíku je v zimě 14 až 15 mg/l, v létě u hladiny 10 až 11 mg/l a v hloubkách 12 až 13 mg/l.

[editovat] Fauna

Jezero je bohaté na ryby. Průmyslový význam mají lososi, pstruzi, marény, sízi, candáti, cejni, okouni, plotice, štiky a korušky. Žijí zde také jeseteři, úhoři a mnoho dalších druhů ryb. Vyskytují se zde i tuleni.

[editovat] Lodní doprava

Jezero je splavné a je součástí Bělomořsko-baltské vodní cesty a Volžsko-Baltské vodní cesty. Od řeky Svir k Něvě podél jižního břehu prochází Novoladožský kanál.

[editovat] Historie

Dříve bylo jezero nazýváno Něvo (Нево) podle řeky Něvy. Od 13. století se nazývá Ladožské jezero podle starého ruského města Ladoga (9. století). V 8. a 9. století žilo na jižním břehu kmen Slovanů. Po jezeře procházela cesta Z Varjag do Řecka. Na břehu byla založena města Korela (10. století) a Orešek (1323) a na ostrovech Koněvic a Valaam kláštery (Koněvský a Valaamský). Valaamský klášter byl v letech 1611-1715 opuštěný a zničený. V 18. století byl obnoven, znovu opuštěn byl pak v roce 1940 poté, co ostrov připadl SSSR. V roce 1989 byla klášterní činnost na ostrově opět obnovena.

V době Livonské války 1558 až 83 se u jezera odehrávaly boje. Na začátku 17. století obsadili Švédové západní, jižní a severní břeh. Po uzavření Stolbovského míru v r 1617 přešel severní a západní břeh od Ruska ke Švédsku. V době Severní války 1700 až 21 se na jezeře odehrávaly vojenské operace mezi Rusy a Švédy Po uzavření Ništadtské mírové smlouvy 1721 bylo pobřeží jezera vráceno Rusku.

V letech 1812 až 1940 vedla přes jezero opět státní hranice, nejprve mezi Finskem a Ruskem, resp. později Sovětským svazem.

V letech 1939-1944 se nejbližší okolí jezera i jezero samé stalo významným bojištěm, na němž se střetávaly německé, finské a ruské jednotky. V době zimní války 1939 až 1940 a Velké vlastenecké války 1941 až 1945 na jezeře působila Ladožská vojenská flotila, která hrála důležitou roli při zabezpečení úspěchu bojových operací na Leningradské frontě a při podpoře Baltské flotily.

Během blokády Leningradu od září 1941 do března 1943 fungovala v jihozápadní části jezera tzv. Cesta života, která jako jediná spojovala Leningrad, obklíčený německými vojsky se zbytkem země. Zásoby byly dopravovány v zimě nákladními auty přes led a v létě na člunech. Mezi mnoha, kteří si útěkem z Leningradu zachránili život, byl například i tehdy desetiletý budoucí spisovatel Boris Natanovič Strugacký.

Od konce druhé světové války náleželo celé jezero Sovětskému svazu a od r 1991 patří Rusku.

[editovat] Osídlení pobřeží

[editovat] Republika Karélie

Karelské republice náleží severozápadní a severovýchodní břeh jezera. Na pobřeží jezera zde leží od západu k východu města a vesnice Sortavala, Pitkjaranta, Salmi a zhruba 20 km od břehu Olonec.

[editovat] Leningradská oblast

Leningradské oblasti náleží západní, jižní a jihovýchodní břeh. Na západním břehu leží město Priozjorsk a vesnice More. V místě, kde z jezera odtéká řeka Něva, vzniklo město Šlisselburg (v letech 1944-92 Petrokreposť) s ostrovní pevností. Na jižním a jihovýchodním břehu leží od západu Kobona, Nová Ladoga, Sjasstroj.

[editovat] Literatura

• (ru) Hydrologický režim a vodní bilance Ladožského jezera, Leningrad 1966 (Publikace laboratoří jezerního výzkumu LGU, č. 20) (Гидрологический режим и водный баланс Ладожского озера, Л., 1966 (Труды Лаборатории озероведения ЛГУ, т. 20))
• (ru) Semenovič N. I., Usazeniny na dně Ladožského jezera, Moskva, Leningrad 1966 (Семенович Н. И., Донные отложения Ладожского озера, М.- Л., 1966)
• (ru) Biologické zdroje Ladožského jezera, Leningrad 1968 (Биологические ресурсы Ладожского озера, Л., 1968)
• (ru) Kalesnik S. V., Ladožské jezero, Leningrad 1968, (Калесник С. В., Ладожское озеро, Л., 1968)
• (ru) Domanickij A. P., Dubrovina R. G., Isajeva A. I., Řeky a jezera Sovětského svazu, Leningrad 1971, (Доманицкий А. П., Дубровина Р. Г., Исаева А. И., Реки и озёра Советского Союза, Л., 1971)
• (ru) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Ладожское озеро“.

[editovat] Externí odkazy

• Proceeding of The First International Lake Ladoga Symposium, Simola, Heikki a další
• Fotky
• Válka na Ladožském jezeře 1941-1944
• Mapy
• Galerie