Kovadlina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Opracovávání železa kovářem pomocí kladiva a kovadliny

Kovadlina je nástroj sloužící jako podklad pro kování. Kovadlina je vytrobena z měkké oceli na níž je navařena plocha z tvrzené ocelové desky (tzv. dráha kovadliny) která se používá jako podklad při opracovávání sekáčkem nebo kladivem. Dráha kovadliny má dva pomocné otvory pro nasazení různého pomocného nářadí. Kulaté a hranaté rohy umožňují ohýbání a odhraňování výkovku.

Základní vlastností kovadliny je pružnost a tvrdost, což umožňuje opracovávat kovy tak, že nedochází k poškozování kovadliny ani zpracovávaného materiálu.

[editovat] Typy kovadlin

Podle způsobu použití lze kovadliny rozdělit na tři základní typy, které se liší především tvarem a velikostí.

[editovat] Německá (štýrská) kovadlina

Jedná se o nejpoužívanější typ kovadliny v českých zemích. Tato kovadlina má jeden kuželový roh, který slouží k ohýbání materiálu do kulovitých (zaoblených) tvarů. Její druhý konec je krátký, čtverhraný roh, který se využívá pro ohýbání materiálu do různých úhlů. Tato kovadlina se vyskytuje v mnoha velikostech, přičemž jejich váha se pohybuje mezi deseti a třemi sty kilogramy. Pokud by kovadlina vážila méně, nemá již žádný význam pro práci, neboť je příliš nestabilní, větší kovadlina není potřeba, neboť kovář ji není schopen využít. Největší kovadliny tak bývají dlouhé zhruba metr a vysoké kolem čtyřiceti centimetrů.

[editovat] Francouzská kovadlina

Tato kovadlina má dva rohy, čtvercový a kuželový. Ve francouzské kovadlině jsou dva otvory, čtvercový a kruhový. Tento typ kovadliny se v českých zemích využíval poměrně málo, jeho nevýhodou je kratší kovací plocha, jeho výhodou je větší možnost ohýbání materiálu, tato výhoda je však nepříliš podstatná, protože na německé kovadlině lze udělat to samé, při zachování větší kovací plochy.

[editovat] Anglická kovadlina

Tento typ kovadliny nemá rohy a využívá se především pro kování těžkách kusů, zcela nevhodná je na menší a přesné práce. V současné době je prakticky nepoužívaná. Tento typ kovadliny nemá žádné rohy a má řadu čtvercových otvorů, které slouží pro vkládání utínek či zápustek. Délka této kovadliny se pohybuje od padesáti do šedesáti pěti centimetrů. Výška je mezi třiceti a čtyřiceti centimetry. Absence rohů vede k tomu, že se na ní materiál těžko ohýbá.

[editovat] Uchycení kovadliny

Uložení kovadliny má velký význam, protože pokud by kovadlina nebyla v rovině, anebo byla nekvalitně osazena je práce na ní nejen výrazně méně kvalitní, ale i výrazně zvyšuje nebezpečí úrazu. Kovadlina se dříve usazovala na dubový (výjimečně bukový špalek), který byl stažen obručemi.

[editovat] Historie

Kovadlina se užívá od časné doby bronzové při opracování různých druhů kovu, v Evropě se kovadliny objevily na počátku halštatského období. Z nálezů se usuzuje, že byly malé a těžké, ačkoli byly zpravidla kovovové vyskytovaly se i kamenné kovadliny. Zmínky o kovadlinách se objevují v písemných památkách ze starověkého Řecka a Egypta, včetně Homérových prací. Vývoj kovadliny byl završen v období středověku, kdy se opracovávání železa stalo velmi rozšířeným.

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Anvil na anglické Wikipedii.