Konflikt v Kašmíru po roce 1949

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

26. ledna 1950 se Indie naprosto osamostatnila od Británie a stala se republikou, prezidentem se stal Rádžéndra Prasád. Při té příležitosti byl stát Džammú a Kašmír začleněn do společenství. Indie sice nadále zůstává v Britském společenství národů, ale zachovává si princip neutrality. To jí umožňuje polosocialistický model hospodářství a průmyslový rozvoj. Velký podíl na tom měla Nehrúova strana Indický národní kongres (INC), ten doufal, že politikou „nevměšování se“ Indie dosáhne pozice „třetí síly“ mezi socialistickými a kapitalistickými mocnostmi.

V roce 1951 vyhlásil první pětiletku, měla být dokončena elektrifikace země, výstavba železniční sítě a zavlažovacích systémů na venkově. Chudoba venkova však vyřešena není a navíc přichází vlna populační exploze. Začlenění Kašmíru k Indii opět vyvolalo menší šarvátky na hranici. V květnu dorazil do obou států Brit Owen Dixon jako zástupce OSN s plánem demilitarizováním oblasti. Neuspěl, drobné tahanice a šarvátky tak pokračovaly i nadále. Dnes je vlastně Kašmírský konflikt nejdéle nevyřešeným válečným konfliktem moderní doby.

Líjákát Alí Chán byl v roce 1951 zabit atentátníkem. Znamenalo to politický rozklad Pákistánu, přichází občanské nepokoje a větší propojenost Pákistánu se západem, především USA (od roku 1952, kdy bylo po hospodářských neúspěších odstoupeno od „šestiletky“ a „dvouletky“). V roce 1951 a ve dvou následujících letech propukají v zemi hladomory, které velmi oslabí Pákistán oproti Indii. 23. 3. 1956 byla v Pákistánu vyhlášena první ústava za podpory USA, bohužel v letech 1956 – 1958 propukají občanské nepokoje, které 27. 10. 1958 vyúšťují ve vyhlášení vyjímečného stavu, zrušení ústavy a moci se ujímá armáda v čele s Muhammadem Ajjúb Chánem.

V Indii je situace opačná, země se více socializuje a roce 1955 přijímá INC Nehrúovu národní koncepci, která znamená znárodňování a socializaci Indie, o rok později je přijata druhá pětiletka. Během roku 1957 probíhají v zemi volby a INC zvítězila ve všech státech kromě Kéraly, kde vyhrávají komunisté. O dva roky Indie zjistila, že Čína staví v Aksai Čin silnici (toto území pokládala Indie za své jako výběžek Ladákhu) a navíc do Indie utekl Dalajláma, což nenechala ani jedna země bez odezvy a ještě téhož roku se objevily první šarvátky na hranici v Kašmíru v oblasti Aksai Čin. Přitom po vítězství INC před dvěma lety byla Čína s Indií ve velmi přátelském vztahu. Hraniční problémy však byly mezi oběma zeměmi od počátku osamostatnění Indie. Chánův Pákistán se přidal na stranu Číny. V roce 1959 se v Pákistánu zavádí princip „základní demokracie“ a v roce následujícím je Muhammad Ajjúb Chán zvolen prezidentem.

V roce 1962 se v Indii konají opět volby a INC opět zaznamenala úspěch a moci se na krátkou dobu pustila až v roce 1978. Téhož roku propuká po několika přestřelkách válka mezi Indií a Čínou, kdy Indie vysílala do míst Aksai Čin své první hlídky, ale ve skutečnosti Čína tuto oblast již dlouho kontrolovala. Největší boje propukly v rozmezí září a listopadu. Čína Indickou armádu úplně smetla, důvodem byla silnice do oblasti, která usnadňovala zásobování a výrazná vojenská převaha v oblasti. Čínské jednotky osadily část Ladákhu a snadno pronikly přes Kašmír až k Asámským nížinám. Byla to demonstrace síly, Číňané se 1. prosince téhož roku stáhly zpět na svou původní linii kontroly. Indie se po tomto neúspěchu snaží o navázání přátelských smluv se SSSR, což se jí skutečně podaří o 9 let později.

1. 5. 1962 je v Pákistánu vyhlášena druhá ústava, Muhammad Ajjúb Chán je však i nadále autoritativním prezidentem. Při té příležitosti Pákistán předkládá Radě OSN návrh na vyhlášení referenda v Kašmíru. Toto Indie odmítá, přestože s tím před 15 lety souhlasila a sama to navrhovala.

S vyhlášením nové ústavy byla revidována druhá pětiletka, kterou Pákistán vyhlásil roku 1960, s těmito událostmi proběhla i velká inflace a mnoho obyvatel upadlo do chudoby. Chán se svou diktaturou pokoušel syntetizovat kapitalismus a socialismus, chtěl rozvíjet soukromé podnikání, ale ve třetí pětiletce (od roku 1955) se pro změnu soustředil na státní těžký průmysl. Nic se ovšem nezdařilo a země hospodářsky za Indií zaostávala.

Chán si také uvědomil, že lepší je nebýt závislý jen na USA, ale i na více zemích, a proto 2. 3. 1963 uzavřel s Čínou dohodu o demarkaci Kašmíru a společné hranici. Pákistán dostal od Číny 1927 km2 v oblasti Baltistánu a Čína dostala od Pákistánu 5130 km2 v oblasti Aksai Chin (na tuto oblast si ovšem dělala nároky Indie).Tento akt popudil Indii proti oběma zemím.

Roku 1964 postihuje Indii změna premiéra, Nehrú 27. 5. umírá a je nahrazen 9. 6. svým spolustranníkem Lálem Bahádur Šastríem, který si získal také velkou popularitu (zvláště po válce, která brzy přišla). Nicméně se schyluje k První Kašmírské totální válce, kdy Pákistán nabyl přesvědčení (doposud notně podporovaný od američanů), že indická armáda je slabá a je ji třeba porazit.

Předchozí část konfliktu je popsána v článku První válka v Kašmíru.

Následující část konfliktu je popsána v článku Indicko-pákistánská válka.

[editovat] Zdroje a externí odkazy

Jaroslav Strnad, Jan Filipský, Jaroslav Holman, Stanislava Vavroušková: Dějiny Indie, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, první vydání

Jan Filipský, Blanka Knotková-Čapková, Jan Marek, Stanislava Vavroušková: Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, první vydání