Indicko-pákistánská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

První kašmírská válka

Konflikt, který vypukl mezi Indií a Pákistánem v dubnu 1965 je všeobecně označován jako první válka v Kašmíru. Ve skutečnosti šlo již o druhý spor, poněvadž však válka nebyla vyhlášena, tak se jako první spor označuje tento.

K prvním potyčkám nedošlo v Kašmíru, ale v Sinhu, kde pákistánské tanky překročily stanovenou hranici. Indie odpověděla taky vojenskou akcí, ale do věci se vložila OSN a navrhla oběma zemím k podepsání mírovou dohodu. To se stalo v červnu stejného roku, obě země zároveň souhlasily, že se podrobí rozhodnutí soudu v Ženevě, který rozhodne o územních nárocích obou zemí v Sindhu (soud rozhodl už v roce 1947 a Indie nakonec získala 90 % spornéhu území). Ministr zahraničí Pákistánu Zulfikár Alí Bhutto byl přesto přesvědčen, že válku Pákistán vyhrál, a tak přesvědčil Muhammada Ajjúb Chána k další vojenské akci. Tentokrát v Kašmíru.

Plánem Pákistánu bylo bleskově vtrhnout do oblasti přes oblast severně od Džammú a odříznout tak Indii hlavní přístupovou cestu do oblasti. I když válka trvala krátce, byla to jedna z největších tankových bitev od druhé světové války. 14. srpna začaly na Kašmírské území pronikat ozbrojené skupiny bojovníků, kteří zabírali strategicky významná místa a měly za úkol vyvolat protiindické povstání. Byla to příprava na invazi tanků. 30. srpna Indie varovala Pákistán před důraznou vojenskou akcí na jeho území a o dva dny později – 1. 9. 1965 vypukla válka naplno.

První zaútočily Pákistánské tanky severně od Džammú, připravená Indie však odpověděla 6. 9. 1965 rychlým protiútokem do Pandžábu na města Láhaur a Silájkót. Láhaur měla brzy na dostřel. Indické tankové jednotky však byly překvapeny Pákistánským letectvem, které většinu tanků na svém území zničilo. Indie nedokázala na útok zareagovat svým letectvem a proto se pak do bojů nasazovala na obou stranách hlavně pěchota. Pákistán se musel pokusu o obsazení Kašmíru vzdát. Obě strany utrpěly velké ztráty a nakonec ve dnech 22. až 23. září bylo ujednáno na nátlak OSN příměří. Dalším důvodem se stal nedostatek munice, protože USA a velká Británie uvalily na obě země dovozní embargo a zásoby munice oběma zemím brzy došly. Indie zničila na 300 Pákistánských tanků a dalších 150 zůstalo v jejích rukou. Pákistán zničil 128 tanků (podstatnou část letectvo) a dalších 40 tanků zabavil.

Úplného míru však dosaženo nebylo, obě země měly svá vojska v palebních postaveních a občasné přestřelky trvaly až do konce roku. Kromě Sindhu nebyla po této válce hranice měněna a zůstala stejná jako před válkou.

Ve dnech 4. až 10. 1. 1966 proběhla v Uzbecké SSR v Taškentu mírová konference mezi Indií zastoupenou Lálem Bahádur Šastríem a Pákistánem zastoupeným Muhammadem Ajjúb Chánem. Záštitu nad touto konferencí si vzal Sovětský svaz. Taškentská dohoda byla uzavřena mezi oběma představiteli 10. ledna. O den později Šastrí umírá na infarkt. Dohoda se skládala z devíti bodů:

1.Spory mazi Indií a Pákistánem se nadále budou řešit jen mírovými prostředky.

2.Vojska se do 25. 2. 1966 stáhnou na pozice, které měly před konfliktem.

3.Styky mezi Indií a Pákistánem budou založeny na vztahu nevměšování se do záležitostí země druhé.

4.Je zakázána jakákoliv nepřátelská propaganda v obou zemích.

5.Budou obnoveny diplomatické, hospodářské a kulturní styky zemí.

6.Dohoda o rozdělení vod řeky Indu.

7.Repatriace zajatců z válek.

8.Repatriace vojenské techniky a civilního majetku z válek.

9.Nejvyšší představitelé obou zemí budou pokračovat v jednáních a vytvářet dobré prostředí pro řešení dílčích problémů.

Nicméně splnění se dočkaly jen první tři požadavky. Smlouvu brzy narušila Čína, která Pákistánu za postoupené území Aksai Chin přenechala větší množství vojenské techniky. Ministr zahraničí Pákistánu Zulfikár Alí Bhutt chtěl pokračovat ve spolupráci s Čínou, ale také chtěl pokračovat v konfliktu. S Taškentskou dohodou nesouhlasil. 1. března proběhlo jednání s jeho indickým protějškem, nevedlo však k žádnému výsledku. USA na dodávky zbraní do Pákistánu reagovaly dodávkou stejného materiálu do Indie.

Předcházející události v Kašmíru naleznete v článcích První válka v Kašmíru a Konflikt v Kašmíru po roce 1949. Pokračování dějin sporu je v článku Meziválečné období v Indicko-pákistánském sporu.

[editovat] Zdroje a externí odkazy

Jaroslav Strnad, Jan Filipský, Jaroslav Holman, Stanislava Vavroušková: Dějiny Indie, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, první vydání

Jan Filipský, Blanka Knotková-Čapková, Jan Marek, Stanislava Vavroušková: Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, první vydání