Karel Holubec
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. MUDr. Karel Holubec, CSc. (30. ledna 1906 Pržno – 6. ledna 1977 Třebíč) byl český lékař a vědec.
[editovat] Život
Karel Holubec absolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí. Poté započal v Praze studovat filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde necelé tři semestry studoval orientální jazyky. Na nátlak rodiny sice přešel na lékařskou fakultu a v roce 1930 ji absolvoval, ale zájem o cizí jazyky a touha po poznávání kultur jiných národů ho po celý život neopustily. Naučil se ovládat slovem i písmem čtrnáct cizích jazyků.
Svou lékařskou praxi započal v nemocnici v Uherském Hradišti, v roce 1936 přestoupil do nemocnice v Třebíči. Nepracoval tam dlouho, hned v roce 1937 za sebe zjednal náhradu a odjel i se svou ženou Marií do Španělska sužovaného občanskou válkou[1]. Tam pracoval jako šéflékař v 1. československém polním lazaretu Jana Amose Komenského, součásti kontingentu interbrigád. Jeho žena si za několik měsíců osvojila práci operační sestry – instrumentářky.
Po návratu do vlasti se manželé Holubcovi skrývali před Němci mezi personálem pražské Vinohradské nemocnice. V roce 1945 se vrátili zpět do Třebíče, kde MUDr. Holubec získal konkurzem obsazované místo primáře chirurgického oddělení. Později se stal ředitelem nemocnice. Místo primáře zastával až do roku 1967. Po smrti doc. Holubce bylo jeho ženě Marii a dalším interbrigadistům uděleno čestné španělské občanství a Marie Holubcová obdržela v Madridu v r. 1996 z rukou Španělského krále titul Señora doña.
[editovat] Dílo
Soustavně se věnoval krevním převodům a je považován ze jednoho z průkopníků transfúzní služby v Československu. V Třebíči byla v 50. letech otevřena jedna z prvních transfúzních stanic. Jako ceněný odborník byl jmenován členem kolegia ministerstva zdravotnictví a podnikl několik delších zahraničních cest do Konga (za svou expertní činnost byl vyznamenán Mezinárodním červeným křížem), Etiopie, Alžírska, Maroka a dalších míst Afriky, kde organizoval v nesmírně těžkých podmínkách pomoc nejchudšímu obyvatelstvu.
Jako vědecký pracovník studoval následky použití atomových bomb v Japonsku. Napsal 4 lékařské knihy:
- Chirurgické léčení popálenin,
- Popel smrti,
- Případ Bikini a
- Blíž k obratníku.
Je spoluautorem knihy Válečná chirurgie.
[editovat] Externí odkazy
- ↑ Vzpomínková stať v Zpravodaji města Třebíče, 1986
