Jozef Tiso
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jozef Tiso (13. října 1887 Veľká Bytča – 18. dubna 1947 Bratislava, popraven) byl slovenský římskokatolický kněz, politik a prezident samostatného Slovenského štátu v letech 1939–1945.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Studia
Narodil se v rodině řezníka jako druhé ze sedmi dětí. Studoval na gymnáziu v Žilině. Potom pokračoval v nitranském semináři, odkud ho jako zvláště nadaného poslal biskup na univerzitu do Vídně (na takzvané Pazmáneum, které bylo určené pro obzvlášť talentované a perspektivní adepty kněžské dráhy). Zde absolvoval teologii v roce 1910 a potom pracoval jako vojenský kněz v několika městech (Oščadnica, Rajec, Bánovce nad Bebravou), vyučoval slovenštinu a pracoval v oblasti kultury.
[editovat] Knězem, kariéra v církvi
Na začátku 1. světové války sloužil jako vojenský kněz (polní kurát). V roce 1915 se stal ředitelem Teologického semináře v Nitře a učitelem na piaristickém gymnáziu tamtéž, později pak profesorem teologie. Od roku 1921 do roku 1924 – ve velmi mladém věku – byl biskupský tajemník a učitel v Bohosloveckém semináři v Nitře. Roku 1924 se stal děkanem a farářem v Bánovcích nad Bebravou. Dokonce i v době zastávání funkce prezidenta 1. Slovenské republiky pokračoval Tiso ve své práci jako farář v Bánovcích nad Bebravou (od roku 1924 do 1945).
[editovat] Politikem
[editovat] Politikem v letech 1918 - 1939
Jozef Tiso se v době vzniku Československa v roce 1918 stal členem Slovenské ľudové strany, později jedním z jejich vůdčích osobností. Strana se od roku 1925 nazývala Hlinkova slovenská ľudová strana. Andrej Hlinka založil Slovenskú ľudovú stranu jako katolickou stranu v roce 1913 v době Rakousko-Uherska. Strana bojovala za autonomii Slovenska v Československu a po roce 1923 se stala největší stranou na Slovensku. Byla to jedna ze dvou slovenských stran na Slovensku; ostatní strany buď reprezentovaly národnostní menšiny a nebo působily (aspoň nominálně) v celém Československu.
Po Hlinkově smrti v roce 1938 se stal Tiso de facto vůdcem strany (oficiálně byl zástupcem předsedy strany od roku 1930 do 1. října 1939, oficiálním vůdcem strany se stal po tomto datu). Od roku 1925 do 1939 byl poslancem československého parlamentu v Praze a od roku 1927 do roku 1929 člen československé vlády jako ministr zdravotnictví a sportu.
13. března 1939 jednal s Adolfem Hitlerem, který mu oznámil svůj záměr vytvořit slovenský stát. Tiso to tlumočil Slovenskému sněmu, jenž se Hitlerovu rozhodnutí podřídil, ačkoliv slovenští politici takový záměr v té době povětšinou neměli.
[editovat] Tiso prezidentem
26. října 1939 byl Tiso zvolen prezidentem Slovenské republiky, jímž pak zůstal až po její zánik. Na Slovensku byl nastolen autoritativní režim. Během existence Slovenského štátu nebyl popraven jediný člověk, řada jeho odpůrců režimu však byla mučena a terorizována či zavražděna Hlikovými gardami pod vedením Alexandra „Šaňa“ Macha. Tentýž stát také s Tisovým souhlasem vydal nacistickému Německu k povraždění více než 70 000 občanů židovské a romské národnosti a ještě za každého takového občana platil (tvrzení, že netušil, že je posílá na smrt, lze vztáhnout jen na část deportovaných). Slovensko bylo spojencem Třetí říše a jejím spojencem zůstalo až do obsazení Rudou armádou.
[editovat] Proces a poprava
- Podrobnější informace naleznete v článku Proces s Jozefem Tisem.
6. června 1945 byl Tiso spojeneckou armádou internován v Bavorsku, později vydán československým úřadům a nakonec na základě rozsudku Národního soudu 18. dubna 1947 v Bratislavě popraven.
Soudní proces je dodnes hodnocen jako kontroverzní. Někteří autoři jej hodnotí jako nespravedlivý vůči Tisovi, podtrhují nenávist vůči Tisovi ze strany komunistů a jejich snahu Tisa za každou stranu zlikvidovat, upozorňují na silnou zaujatost soudce Daxnera a často poukazují na zjevnou disproporci mezi rozsudkem smrti pro Tisa, který se prokazatelně snažil mnoha excesům bránit a byl brzdou teroru, a relativně mírným rozsudkem nad Alexandrem Machem, jedním z hlavních iniciátorů a organizátorů holokaustu na Slovensku, který byl souzen v témže procesu. Na druhé straně, tento postoj, který je rozšířený mezi Slováky a z českých historiků má zastání například u Václava Vaška, není na světě obecně přijímán.
I řada Tisových obhájců včetně Vaška, kteří tvrdí, že Tiso nejednal dobrovolně a byl ke svým kontroverzním krokům donucen Třetí říší a že zachránil mnohé, však zhusta připouštějí, že Tiso možná někdy zašel příliš daleko a že si při procesu sám velmi přitížil, když neprojevil ani náznak lítosti.[1] Anton Rašla, jeden ze tří žalobců v procesu, který pronášel závěrečnou řeč obžaloby a vznesl požadavek na trest smrti s odůvodněním, že Tiso neprojevil žádnou lítost a nejsou zde tedy žádné polehčující okolnosti, k tomu později řekl, že kdyby Tiso projevil lítost, tak si mohl zachránit život.[2]
Postoj Vatikánu:
Svatý stolec sice požádal Československo o udělení milosti Tisovi, nicméně dal zároveň najevo, že mu jde spíše o budoucnost vztahů mezi Čechy a Slováky a že neudělení milosti nebude mít žádný vliv na diplomatické vztahy mezi oběma státy. Oprávěnost rozsudku nikdy nezpochybnil a existuje řada dokumentů, které jasně dokládají, že nikdy nezpochybňoval Tisovu vinu a trest smrti nepovažoval za nepřiměřený.
Pokud jde o náhled Vatikánu na provinění Tisa, slavná je zejména neveřejná poznámka biskupa Tardiniho k depeši instruující vatikánského chargé d’affaires na Slovensku Burzia k dalším intervencím proti deportacím Židů do rukou Třetí říše, v níž šéf diplomacie Svatého stolce označuje Tisa za šílence a přisuzuje mu odpovědnost za holokaust na Slovensku.[3]
U soudu byla čtena i oficiální zpráva Burzia Svatému otci o výsledcích intervence u Tisa proti deportacím a násilnostem z roku 1944: „Nenašiel som u prezidenta republiky žiadne porozumenie, ba ani jedného slova súcitu pre prenasledovaných. On vidí v Židoch príčinu všetkého zla a obraňuje zásahy Nemcov proti Židom ako nanútené najvyššími požiadavkami vojny.“[4]
[editovat] Odkazy
[editovat] Externí odkazy
- Stránka o holokaustu na Slovensku (slovensky)
[editovat] Reference
- ↑ Václav Vaško: Dům na skále 1: Církev zkoušená, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004, ISBN 80-7192-891-7, str. 43-50
- ↑ http://spravy.pravda.sk/lutost-mohla-tisovi-zachranit-zivot-dsi-/sk_domace.asp?c=A070412_231359_sk_domace_p04
- ↑ Pierre Blet: Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001, ISBN 80-7266-082-9, str. 192; Tardini Burziovi 25. března 1942: „Nevím, jestli se je podaří zastavit... šílence. Šílenci jsou dva: Tuka, který jedná, a Tiso... kněz, který tomu nechává volný průběh.“
- ↑ http://spravy.pravda.sk/lutost-mohla-tisovi-zachranit-zivot-dsi-/sk_domace.asp?c=A070412_231359_sk_domace_p04
