Josef Vavroušek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. Ing. Josef Vavroušek, CSc. (15. září 1944 Praha – 18. března 1995 dolina Parichvost, Slovensko) byl významný český ekolog, publicista a politik konce 20. století.
Obsah |
[editovat] Vzdělání, profese
Vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze.
Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kurzů.
V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu 1990 roku ministrem vlády ČSFR, předsedou Federálního výboru pro životní prostředí, a to do konce volebního období v červnu 1992.
Od roku 1993 byl zaměstnán na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy,
Miloval přírodu a zejména hory, byl také aktivní horolezec. Tato vášeň se mu stala osudnou. 18. března 1995 zahynul i se svou dvacetiletou dcerou Petrou pod lavinou.
[editovat] Politika
V roce 1989 se podílel na založení Občanského fóra.
[editovat] Publikační a pedagogická činnost
Publikoval pět knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí. Přednášel také na řadě jiných vysokých škol v českých zemích i na Slovensku a dále ve Velké Británii (Cambridge). Na jaře 1994 navštívil USA, kde přednesl 22 přednášek na univerzitách, vědeckých ústavech i státních institucích.
Na prahu sedmdesátých let pomohl Bedřichu Moldanovi s překladem a vydáním „Mezí růstu“ od manželů Donelly Meadows a Dennise Meadows.
[editovat] Další aktivity
V roce 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambarene směřující do nemocnice A. Schweitzera v Lambarené v Gabonu. Cílem expedice, která navštívila čtrnáct afrických zemí, byla jednak materiální pomoc nemocnici, jednak podpora Schweitzerových ideálů humanismu a úcty k životu. Jednalo se o jeho životní zážitek, který do značné míry předurčil jeho příští život.
Od sedmdesátých let se zúčastnil ekologického hnutí, a to hlavně v rámci Ekologické sekce Biologické společnosti ČSAV.
V září 1989 spoluzaložil Kruh nezávislé inteligence.
V září 1992 inicioval založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život[1], jejímž byl do své smrti předsedou.
[editovat] Ocenění
V roce 1996 obdržel spolu s Vlado Čechem a Karlem Krylem cenu Františka Kriegla. Všichni tři ji obdrželi in memoriam.
Roku 2002 mu prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně.
Od roku 1996 uděluje Nadace Charty 77 na památku Josefa Vavrouška Cenu Josefa Vavrouška "za aktivní prosazování trvale udržitelného způsobu života, za činnost usilující o pozitivní řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních, ekonomických i dalších problémů nebo za výjimečný čin nebo činnost v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje".
| Ministr životního prostředí ČSFR | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: - |
1990 - 1992 Josef Vavroušek |
Nástupce: - |
