Josef Ferdinand Bavorský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Ferdinand Leopold, princ asturijský a kurprinc bavorský (28. října 1692 – 6. února 1699 Brusel) byl předčasně zesnulý dědic španělského krále Karla II.
Obsah |
[editovat] Původ
Josef Ferdinand se narodil z manželství bavorského kurfiřta Maximilána II. Emanuela s Marií Antonií Habsburskou. Marie Antonie byla jediným přeživším dítětem z prvního manželství císaře Svaté říše římské Leopolda I. s Markétou Terezou Habsburskou a na otcovo „přání“ se v šestnácti letech stala první ženou bavorského kurfiřta, kterému porodila tři syny. A zemřela krátce po Josefově narození.
[editovat] Rodina
| Josef Ferdinand Leopold | Otec: Maxmilián II. Emanuel |
Děd: Ferdinand Maria Bavorský |
Praděd: Maxmilián I. Bavorský |
| Prababička: Marie Anna Habsburská |
|||
| Babička: Adéla Savojská |
Praděd: Viktor Amadeus I. Savojský |
||
| Prababička: Kristýna Francouzská |
|||
| Matka: Marie Antonie Habsburská |
Děd: Leopold I. |
Praděd: Ferdinand III. |
|
| Prababička: Marie Anna Španělská |
|||
| Babička: Markéta Habsburská |
Praděd: Filip IV. Španělský |
||
| Prababička: Marie Anna Habsburská |
[editovat] Politické plány
Španělský král Karel II. jej ve své závěti zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany Holandska a Anglie. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i Ludvík XIV., který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce 1698 s Vilémem III. Oranžským za to považoval rozsáhlá území Španělska v Toskánsku, okolo Pyrenejí a v Itálii). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti také Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna Karla a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý kurprinc při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.
Francouzi i rakouští Habsburkové okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii Filipovi z Anjou, ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa) vypukly po smrti Karla II. války o dědictví španělské.
[editovat] Literatura
- Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Ladislav Horáček - Paseka a Národní galerie v Praze 2001, ISBN 80-7185-380-1, str. 133-135
