Johann I. z Lichtenštejna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann I. Josef (26. červen 1760, Vídeň - 20. duben 1836, Vídeň) byl lichtenštejnským knížetem v letech 1805 - 1806 a pak znovu v letech 1814 - 1836. Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl pod Svatou říší římskou. Byl druhým synem knížete Franze Josefa I.
Johann si zvolil vojenskou kariéru a ve 22 letech nastoupil do armády jako poručík. Později během osmanských válek v Evropě byl plukovníkem. Významu nabyl během napoleonských válek, během kterých byl povýšen na polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem - Bratislavský mír a Schönnbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Johann byl nařknut, že má malé diplomatické dovednosti, a aby unikl před kritikou, odešel v roce 1810 z armády.
Jako lichtenštejnský kníže provedl dopředu myslící reformy, ale i tak vládnul absolutisticky. V roce 1818 souhlasil s ústavou, přestože omezovala jeho moc. Rozšířil zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu jako pokus vyhovět požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.
V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělal z něj nezávislý stát. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.
V roce 1792 se Johann oženil s Josephu Sophie von Fürstenberg-Weitra a měli spolu 11 dětí - 7 synů (mj. kníže Alois II.) a 4 dcery.
| Lichtenštejnská knížata | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Alois I. |
1805–1836 Johann I. z Lichtenštejna |
Nástupce: Alois II. |
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Johann I Josef, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.
