Jizre'elské údolí
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jizre'elské údolí (hebr. עמק יזרעאל, Emek Jizre'el) je velké údolí na severu Izraele. V období starověku mělo velmi strategický význam, neboť jí procházela jedna z nejdůležitějších obchodních cest mezi Egyptem a Mezopotámií, a proto bylo mnohokrát dějištěm bitev o nadvládu nad tímto územím a místem, kde vznikaly mohutné pevnosti.
Obsah |
[editovat] Geografie
Jizre'elské údolí je vymezeno na západě údolím Zebulon a Haifským zálivem, na severu pohořím Dolní Galilea, na východě horou Tábor, horou More a betšeanským údolím a na jihu pohořím Karmel a pahorkatinou Menaše.
[editovat] Etymologie
Hebrejské Jizre'el znamená „El (bůh) zaseje“, což odráží zemědělský charakter oblasti. Někdy bylo označení Jizre'elské údolí užíváno jen pro centrální oblast údolí v okolí města Jizre'el, oproti východnímu Megidskému údolí okolo města Megido.
Řecká varianta názvu je pak Esdraelon (totéž co Jizre'el), arabština používá k pojmenování buď „Údolí syna Amra“ (مرج بن عامر, Mardž ben Amr) nebo „Pláň Zir'in“ (سهل زرعي, Sahl Zir'in).
[editovat] Historie
Jizre'elské údolí bylo velmi důležitou oblastí, neboť poskytovalo snadné spojení mezi izraelským pobřežím a údolím Jordánu a bylo od 15. století př. n. l. součástí obchodní stezky Via Maris, která spojovala Egypt s Mezopotámií. Úrodná půda navíc poskytovala obživu kanaánskému obyvatelstvu.[1]
Tato bohatá a strategická oblast proto často lákala mnohé panovníky. Často do této oblasti zasahoval faraon, v 1. polovině 2. tisíciletí př. n. l. zde dokonce Egypťané vybudovali pevnost Megido. Okolo 12. století do regionu vtrhli Pelištejci, ale po čase se situace uklidnila a města v Jizre'elském údolí znovu začala vzkvétat, zároveň však nebyla téměř vůbec centralizována, takže se v 2. polovině 10. století stala snadnou kořistí egyptského panovníka Šešonka I.[2]
Tentokrát však Egypt oblast do své říše nepojal, nýbrž ji jen vydrancoval. Jizre'elské údolí se tak stalo snadným cílem právě vznikajícího izraelského království, jehož jádrem byly hory na jih od údolí. Aby si Izraelité udrželi svou moc nad etnicky odlišným obyvatelstvem a uchránili své hranice, začali na strategických místech budovat mohutné pevnosti (Megido, Chacor aj.).[3]
Ke konci 9. století začal do údolí vpadat Aram-Damašek, až jej nakonec v 2. polovině 8. století zcela ovládla Asýrie, která údolí rozdělila na několik správních oblastí.
V období helénismu význam Jizre'elské údolí upadal kvůli přeložení obchodních stezek. V období římské nadvlády se část půdy v údolí dokonce proměnila v bažiny. Kvůli bažinám a záplavám v oblasti se počet obyvatel v údolí citelně snížil.
Osídlení začalo být znovu obnovováno až v polovině 19. století n. l. Po první světové válce se v údolí začali usazovat němečtí templáři (Tempelgesellschaft), kteří během války prchli z Německa. Počátkem 20. století začaly sionistické organizace odkupovat půdu v Jizre'elském údolí odkupovat od Arabů. První židovští osadníci museli nejdříve zúrodnit půdu vysušením staletých bažin. Postupně tak v údolí vznikaly osady, vesnice a později i celá města.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál Izrael |
 |
Související články obsahuje Portál Hebraistika |
[editovat] Poznámky
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku עמק יזרעאל na hebrejské Wikipedii.
- ↑ BIČ, Miloš. Stopami dávných věků. Mezi Nilem a Tigridem. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1979. str. 82n.
- ↑ FINKELSTEIN, Israel – SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible. Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-869-3. [dále jen Objevování Bible]. str. 148-150.
- ↑ Objevování Bible. str. 167-173.
