Jacques Nicolas Billaud-Varenne
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jacques Nicolas Billaud-Varenne, někdy také Jean Nicolas (* 23. dubna 1756 v La Rochelle; Francie , † 3. června 1819 v Port au Prince, Haiti) byl francouzský revolucionář; hlavní vinník zářijového masakru (1792), předvolatel – jako předseda konventu - Marie Antoinetty před revoluční tribunál (1793).
[editovat] Život
Byl synem zámožného právníka, nejprve prokurátora, později advokáta. Po bouřlivém dospívání příslušníka zlaté mládeže, vstoupil do mnišského řádu oratoriánů. Stal se studijním vedoucím kláštera v městečku Juilly. Určitý čas žil dle řádových stanov v pokoře a zbožnosti a v řádu vystudoval práva. Roku 1783 opouští řeholi a roku 1785 se stal advokátem v Paříži. Dalším rokem uzavřel sňatek s dcerou velkostatkáře z Verdunu a připojuje příjmení své ženy k svému (Varenne) a stal se zámožným a váženým měšťanem. Revoluci přivítal s nadšením. Byl autorem řady letáků, útočících proti církvi a proti aristokracii. Roku 1791 byl jmenován soudcem 4. obvodu pařížského a sblížil se s Dantonem, Maratem a Robespierrem. Vedl jakobínský klub a byl jedním z původců útoku na Tullerie 10. srpna 1792. Spolu s Dantonem zorganizoval odporný zářijový masakr. V konventu požadoval okamžitou popravu krále, významně přispěl pádu girondistů a obžaloval generála Custine, Houcharda a řadu dalších spolu s četnými jejich podřízenými, adjutanty a úředníky s kterými přišel při svých inspekčních cestách do styku a které vybíral namátkou. V době hrůzovlády byl předsedou konventu a členem Výboru pro veřejné blaho. Na jeho přání byli předvoláni před revoluční tribunál vévoda Phillippe de Orleans, královna Marie Antoinetta a četné další oběti krvelačného běsnění. Přestože byl pouhou kreaturou Robespierra, vykonávající špinavou práci, v době převratu 27. července 1794 (10. thermidor) se podílel na jeho pádu. Po převratu však přece byl zatčen, ale díky četným kontaktům se vyhnul gilotině a byl odsouzen k deportaci do Cayenne (1. srpna 1795). Roku 1799 byla vyhlášena rozsáhlá amnestie, která zahrnovala i Billauda-Varenne. Ten ji však odmítl a zůstal v pustinách Guayany. Roku 1816 odjel do Nového Yorku a pokusil se kontaktovat francouzské emigranty. Všude se ale setkal s pohrdavým odmítáním a proto odjel na Santo Domingo, kde obdržel od prezidenta Petiona malou penzi. V Port-au-Prince také zemřel. Roku 1821 jeho jménem vydané paměti jsou podvrhem.
