Jack Rozparovač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jack Rozparovač je přezdívka, kterou byl pojmenován sériový vrah (nebo vrazi) který působil v převážně chudé čtvrti Whitechapel a v přilehlých částech Londýna v druhé polovině roku 1888. Tato přezdívka byla převzata z dopisu pro Central News Agency, který byl publikován v době vražd a jenž údajně pocházel od osoby, která se k vraždám přihlásila.

Legendy obklopující řádění Jacka Rozparovače se staly kombinací právoplatných historických výzkumů, konspiračních teorií i folklóru. Nedostatek důkazů pro potvrzení identity pravého vraha, dovolilo Ripperologům (termín používaný k označení autorů, historiků a amatérských detektivů, kteří se zabývají tímto případem) obvinit velkou škálu jedinců z vražd spáchaných Jackem Rozparovačem. Noviny, jenž se stávaly v této době stále více populární, přispěly k dalekosáhlé a věčné slávě vraha díky reportážím o hrůznosti útoků a neschopnosti policie vraha dopadnout. Policisté občas vraha na místě činu zmeškali jen o několik minut.

Oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných, nebo alespoň částečně veřejných místech. Vrah podřezal hrdlo oběti a poté zohavil mrtvolu. Někteří lidé věří, že vrah nejprve svoji oběť zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti vedlo k poznatku že vrah měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgickém řemesle.

Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů (např. Arthur Conan Doyle), později se dočkal i mnoha filmových a televizních zpracování.

Obsah

1 Oběti
- 1.1 Kanonická pětice obětí
- 1.2 Další možné oběti
2 Externí odkazy

[editovat] Oběti

Počty a jména Rozparovačových obětí jsou předmětem mnoha diskusí. Kanonická pětice obětí je podskupinou jedenácti obětí zaznamenaných v policejní dokumentaci jako „Vraždy ve Whitechapelu“

[editovat] Kanonická pětice obětí

Nejrozšířenější seznam známý jako Kanonická pětice obsahuje jména následujících pěti prostitutek (nebo předpokládaných prostitutek, jako v případu Cathrine Eddowesové) z východní části Londýna zvané East End:

Mary Ann Nicholsová (za svobodna Marry Ann Wolkerová, přezdívkou „Polly“) byla narozená 26. srpna 1845 a zavražděna v pátek 31. srpna 1888. Tělo Nicholsové bylo nalezeno brzy ráno kolem 3:40 na zemi před vchodem do stájí na Buck’s Row (dnes známé jako Duward Street), což je zapadlá ulička ve Whitechaple asi 200 metrů od Londýnské Nemocnice.
Annie Chapman (za svobodna Eliza Ann Smith, přezdívkou „Dark Annie“) se narodila v září roku 1841 a byla zabita v sobotu 8. září roku 1888. Tělo Chapmanové bylo nalezeno kolem 6:00 ráno a leželo u dveří na dvůr domu č. 29 v Hanbury Street ve čtvrti Spitalfields.
Elizabeth Stride (za svobodna Elizabeth Gustafsdotter, přezdívkou „Long Liz“) byla narozena ve Švédsku 27. listopadu roku 1843 a zabita v neděli 30. září roku 1888. Její tělo bylo objeveno kolem jedné hodiny ráno. Leželo na zemi v Dutfield’s Yard na ulici Berner Street (dnes Henriques Street) ve čtvrti Whitechapel.
Catherine Eddowes (používala přezdívky „Kate Conway“ a „Mary Ann Kelly“ odvozených ze jmen svých dvou druhů Thomase Conwaye a Johna Kellyho) se narodila 14. dubna 1842 a byla zavražděna v neděli 30. září 1888, ve stejný den jako předešlá oběť Elizabeth Stride. Ripperologisté pojmenovávají tuto situaci jako „dvojitá událost“ (v angličtině „double event“). její tělo bylo nalezeno na Mitre Square v centru Londýna.
Mary Jane Kelly (po výletu do Paříže si začala říkat „Marie Jeanette Kelly“, přezdívaná „Ginger“) se podle všeho narodila buď v Limericku v okrsku County Limerick, nebo v Munsteru v Irsku pravděpodobně v roce 1863. Zavražděna byla v pátek 9. listopadu roku 1888. Její příšerně zohavená mrtvola byla objevena krátce po 10:40 ležící v posteli ve svém pokoji na Miller’s Court č. 13 nedaleko Dorset Street ve čtvrti Spitalfields.

Tento seznam zahrnuje názory různých autorů, když základem jejich myšlenek jsou soukromé poznámky Sira Melvilla Macnaghtena, hlavního konstábla městské policie a Service Criminal Investigation Department z roku 1894. Tyto poznámky byly zveřejněny v roce 1959. Macnaghtenovy poznámky ukazují především jeho vlastní názor, který nutně nemuseli sdílet i ostatní vyšetřovací komisaři (například inspektor Federick Abberline). Macnaghten začal u policie působit až rok po vraždách a jeho poznámky obsahovali vážné faktické chyby o možných podezřelých. Z tohoto důvodu někteří Ripperologové upřednostňují vynechání jednoho nebo více jmen ze seznamu kanonické pětice obětí. Obvykle to bývá Stridová (nebyla nijak zmrzačená kromě podříznutého hrdla a pokud se dá věřit jednomu svědkovi, tak byla napadená na veřejnosti), a také Kelly (byla mladší než ostatní oběti, zavražděná uvnitř a byla mnohem víc zmrzačená, než ostatní oběti)Někteří zase seznam rozšiřují o jména jako Martha Tabramová a další, které byly pravděpodobně také oběti Jacka Rozparovače. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že série vražd nebyla dílem jednoho vraha, ale neznámého počtu vrahů, kteří takto jednali nezávisle na sobě.

Zohavení objetí se postupně zvyšovaly, pouze s výjimkou Stridové (při útoku na ni byl vrah zřejmě vyrušen). Nicholsové a Stridové nechyběly žádné orgány, Chapmanové vyjmul vrah dělohu, Eddowesová neměla dělohu a ledvinu a její obličej byl zohavený. Srdce Kellyové se nanašlo na místě činu, ale mnoho jejich vnitřních orgánů bylo odstraněno a ponecháno v jejím pokoji.

Pět kanonických vražd bylo obvykle spácháno v noci a když se blížil víkend. Staly se někde v ústraní, kam ovšem měla ale přístup veřejnost. Datovány byly většinou ke konci měsíce, nebo týden poté. Případ od případu se ovšem toto pravidlo lehce odlišovalo. Kromě rozdílů, které již byly uvedeny, Eddowesová byla jedinou obětí, která byla zavražděna v centru Londýna, i když to bylo na hranici centra a okrajových čtvrtí. Nicholsová byla jedinou obětí, která byla nalezena volně na ulici, ačkoli tato ulice byla tmavá a opuštěná. Hodně zdrojů tvrdí, že Chapmanová byla zavražděná po východu slunce, když policie ani doktoři, kteří ohledávali tělo tuto teorii nepotvrdili. Vrah Kellyové ukončil šestitýdenní pauzu mezi vraždami. (Mezi vraždou Nicholsové a Chapmanové byl týden a tři týdny uplynuli mezi vraždou Chapmanové a tzv. „dvojitou vraždou“)

Hlavním problémem při identifikaci toho, co bylo prací Jacka Rozparovače a co nikoli, je množství hrůzných útoků na ženy během této éry. mnoho expertů ale tvrdí, že typickými rysy práce Jacka Rozparovače jsou právě ona hluboká podřezání krku, zohavení těla v oblasti břicha a genitálií, odstraňování vnitřních orgánů a zohavení obličeje.

[editovat] Další možné oběti

Oběti dalších vražd a útoků, které se udály ve stejném období a podobným způsobem, byly dalšími kandidáty na seznam obětí Jacka Rozparovače. Tyto útoky ovšem nebyly dostatečně zdokumentované. Můžeme do nich ale zahrnout:

„Fairy Fay“, přezdívka, které byla přidělena neznámé oběti vraždy nalezené v 26. prosince roku 1887 s kůlem zabodnutým v břiše. Je možné, že „Fairy Fay“ byla pouze výmyslem tisku, který spletl detaily a fakta vraždy Emmy Elizabeth Smithové na kterou někdo zaútočil o předchozích Vánocích. Jméno této údajné oběti se objevilo až několik let po vraždách a zdá se, že bylo převzato z textu populární písně „Polly Wolly Doodle“ které začíná slovy „Fare thee well my fairy fay“. Ve Whitechapelu nebyla kolem Vánoc v letech 1886 a 1887 zaznamenaná žádná vražda když později noviny otiskly zprávu, že se zapomnělo na vraždu Smithové z Vánoc roku 1887. Většina autorů se ovšem shodla na tom, že „Fairy Fay“ nikdy neexistovala.

Annie Millwoodová narozená kolem roku 1850, se stala obětí útoku 25. února 1888. Byla přijata do nemocnice s četnými bodnými ranami na nohách a na spodní části těla. Z nemocnice byla propuštěna, ale 31. března roku 1888 zemřela pravděpodobně přirozenou smrtí.

Ada Wilsonová se stala obětí útoku 28. března roku 1888. Měla dvě bodné rány na krku a útok přežila.

Emma Elizabeth Smithová se narodila roku 1843 a útočník ji přepadl na Osborn Street ve Witechapelu 3. dubna roku 1888. Strčil jí tupý objekt do vagíny, kterým jí roztrhl hráz. Útok přežila a zvládla dojít zpět do svého domu i přes vážné zranění. Přátelé ji pak odvezli do nemocnice, kde policii vypověděla, že na ni zaútočili dva nebo tři muži a jeden z nich byl nezletilý. Upadla do komatu a zemřela 5. dubna roku 1888. To byla první „vražda ve Whitechapelu“ takto zaznamenaná v policejních spisech.