Izraelský plán jednostranného stažení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Součást Izraelsko-palestinského konfliktu a Arabsko-izraelských válek
Izraelsko-palestinský mírový proces
██  Izrael ██  Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Golanské výšiny1
Vyjednávající strany
Palestinci	Izrael
Dějiny mírového procesu
Dohody z Camp Davidu • Madridská konference • Mírová dohoda z Osla • Oslo II • Hebronský protokol • Memorandum od Wye River • Memorandum z Šarm Al-Šejchu • Summit v Camp Davidu • Summit v Tabě • Cestovní mapa • Konference v Annapolis
Sporné body jednání
Arabové a antisemitismus • Status Jeruzaléma • Izraelské osady • Izraelská bezpečnostní bariéra • Židovský stát • Palestinský terorismus • Palestinští uprchlíci • Palestinký stát •
Současní vůdci
Mahmúd Abbás • Salám Fajád	Ehud Olmert • Cipi Livni
Mezinárodní zprostředkovatelé
Blízkovýchodní kvartet · Arabská liga · Egypt
Další návrhy
Bejrutský summit • Elonův mírový plán • Liebermanův plán • Ženevská jednání • Hudna • Jednostranné stažení • Projekty práce za mír 1 Golanské výšiny nejsou součásti izraelsko-palestinských jednání v • d • e

Izraelský plán jednostranného stažení (hebrejsky: תוכנית ההתנתקות Tochnit ha-Hitnatkut; anglicky: Israel's unilateral disengagement plan) byl návrh izraelského premiéra Ariela Šarona, přijatý a schválený izraelskou vládou v srpnu 2005, o evakuaci všech Izraelců z Pásma Gazy a ze čtyř osad ze severní části Západního břehu Jordánu.

Ti Izraelci, kteří odmítli přijmout vládní kompenzace za odchod a dobrovolně neopustily své domovy před 15. srpnem 2005 byly vystěhovány izraelskými vojáky během několika dnů. Do 12. srpna 2005 byla dokončena demolice obytných domů a evakuace všech izraelských civilistů, jakožto i stažení izraelských obranných sil. Evakuace a demontování čtyř osad v severní části Západního břehu byla dokončena o deset dní později.

Obsah 1 Popis plánu 2 Reakce na plán 3 Odkazy 3.1 Poznámky 3.2 Externí odkazy

[editovat] Popis plánu

V Pásmu Gazy se nacházelo celkem 21 izraelských civilních osad a z území Západního břehu Jordánu byly evakuovány osady čtyři.

Toto byly osady v Pásmu Gazy (celkem 21 osad):
Bedolach Bnej Acmon Dugit Elej Sinaj Gadid Gan Or	Ganej Tal Katif Kfar Darom Kfar Jam Kerem Acmona Morag	Neveh Dekalim Necarim Necer Hazani Nisanit Pe'at Sadeh Rafiah Jam	Slav Širat Hajam Tel Katifa
Toto byly evakuované osady ze Západního břehu (celkem 4 osady):
Kadim	Ganim	Chomeš	Sa-Nur

Plán původně zahrnoval i stažení se z osad Hermeš a Mevo Dotan, ale tyto osady nakonec byly v březnu z plánu vypuštěny.

V evakuovaných oblastech se také nacházelo množství zařízení Izraelských obranných sil. Ariel Šaron prohlásil, že tento plán byl navržen pro zajištění izraelské bezpečnosti a pro ukončení izraelsko-palestinského konfliktu. Jednostranný byl tento krok proto, že Izrael nespatřoval na palestinské straně nikoho jako partnera.^[1] Více než devíti tisícům Izraelců v Pásmu Gazy bylo řečeno, aby tuto oblast opustili, jinak budou vystěhováni do čtvrtka 16. srpna 2005.

Podle plánu na stažení, který byl přijat 6. června 2004 měla izraelská armáda setrvat na hranici mezi Gazou a Egyptem (tzv. Filadelfská cesta)^[1] a měla se zapojit do demolice budov, v rámci rozšíření nárazníkových zón. Izrael se nicméně později rozhodl opustit hraniční oblast, která je nyní kontrolována Egyptem a Palestinci (prostřednictvím Palestinské autonomie). Izrael bude pokračovat v kontrole pobřeží a vzdušného prostoru Pásma Gazy a vyhrazuje si právo vojenských operací v případě nutnosti (Článek 3.1). Egypt bude kontrolovat hranici mezi Gazou a Egyptem. Izrael bude nadále poskytovat Pásmu Gazy vodu, komunikace, elektřinu a kanalizačních sítí (Článek 8).^[1] Existující obchodní vztahy s Izraelem - během nichž jde o import z Izraele do Pásma Gazy, nejsou daněny; exporty z Pásma Gazy do Izraele jsou daněny. Izrael bude zadržovat cla ze zahraničních produktů směřujících do Pásma Gazy a v Pásmu Gazy bude nadále platná izraelská měna (Článek 10).

[editovat] Reakce na plán

Tento politický krok vzápětí ocenila americká administrativa George Bushe.^[1] Na izraelské politické scéně však tento krok znamenal vyostření napětí. Z vládní koalice odešla Národní náboženská strana (Mafdal), nevole proti plánu se objevila i ve straně Likud. Naopak opoziční Strana práce projevila ochotu se na přijetí tohoto opatření podílet.^[1] Byla tak vytvořena Vláda národní jednoty v níž byla strana Likud a Strana práce.

Proti stažení se z Pásma Gazy probíhaly v Izraeli rozsáhlé demonstrace a došlo k ostrému polarizování společnosti.^[1] Byly zaznamenány aktivity některých osadnických hnutí jak proti vládě, tak proti samotnému Arielu Šaronovi a dokonce proti němu byla uvalena klatba.^[2] Byly sepisovány rozsáhlé petice a osadníci prohlašovali, že odmítnou svou vojenskou poslušnost. Barvou osadníků se stala oranžová, kterou následně přijala náboženská strana Mafdal.^[1]

[editovat] Odkazy

Související články obsahuje Portál Izrael

[editovat] Poznámky

• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Israel's unilateral disengagement plan na anglické Wikipedii.

1. ↑ ^{a b c d e f g} ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 243-245.
2. ↑ Sharon 'at risk of assassination' [online]. BBC, [cit. 2008-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Hebraistika

• (en) Ministerstvo zahraničních věcí Izraele - Izraelský plán stažení: Obnovení mírového procesu
• (cs) BBC - Izrael zahájil stahování z pásma Gazy

Tento článek o Izraeli je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Také můžete pomoci vhodným rozšířením dalších článků z tohoto oboru.