Hypnóza
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hypnóza je psychický stav.
Obsah |
[editovat] Charakteristika
- zvýšená sugestibilita, což znamená že hypnotizovaná osoba je připravena přebírat tvrzení hypnotizéra a přeměňovat je bez kritického uvažování v příslušné prožitky, přesvědčení nebo automatické jednání
- změněný stav vědomí, který umožňuje pohlcení sugerovanými zážitky a prožívání změn vnímání, emocí a paměti jako reálný
- selektivní vztah k hypnotizérovi, neboli „raport“
[editovat] Hypnabilita
Předpokladem pro navození stavu hypnózy je individuální schopnost jedince pohroužit se do hypnózy, zvaná hypnabilita. Hypnabilita se vyskytuje v různém stupni a v závislosti na ní může mít navozená hypnóza různou hloubku. Většinou se chápe jako vlastnost, kterou lze měřit psychometrickými škálami. Základní hypnabilita je určena maximální hloubkou hypnózy, do které se může subjekt pohroužit za normálních podmínek. K posouzení hloubky hypnózy se využívá též subjektivního odhadu hloubky hypnózy samotnou hypnotizovanou osobou. Hypnabilita se v dětství vyvíjí; vrcholí mezi 9. a 12. rokem a pak jí ubývá. Děti na rozdíl od dospělých reagují více na hypnotizaci senzoricko-halucinatorního typu než na uspávací techniku se zavíráním očí. V dospělosti je hypnabilita značně stabilním samostatným osobnostním rysem. Koreluje významně s bdělou sugestibilitou a do jisté míry souvisí s prožitkovými schopnostmi, jako je představivost a tvořivost. Výzkumy potvrzují významný, ale malý vliv postojů, motivace a očekávání na výsledné skóre ve škálách hypnability. Rušivý vliv záporných postojů je větší než podpůrný vliv příznivých postojů a očekávání. Osoba hypnotizéra, metody hypnotizace a prostředí při hypnóze mají na průměrnou hypnabilitu vliv většinou nevýznamný. Účinky systematického nácviku hypnotického reagování jsou významné, ale také poměrně malé. Výzkumy svědčí pro podstatnou roli převážně vrozených vlastností.
[editovat] Činnosti mozku
Jako každá duševní činnost, má i duševní činnost v hypnóze svůj neurofyziologický podklad v činnosti mozku. Nepodařilo se však prokázat nějaké zvláštnosti této činnosti, která by byla specifická pouze pro hypnózu, stejně jako se nezjistily specifické průvodní fyziologické projevy hypnózy v oblasti motorické či vegetativní (nedávno bylo objeveno zajímavé změny gangliální podoby, které se jinak nepodařilo navodit). Vymezení hypnózy se proto opírá o charakteristické subjektivní prožitky hypnotizované osoby.
Při navozování hypnózy se často využívá relaxace, která se pak projevuje jako průvodní znak hypnotického stavu, není však znakem nutným ani podstatným.
Hypnotické jevy, zahrnující psychické i fyziologické procesy, jsou výsledkem sugescí, které jsou v hypnóze zvýšeně účinné. Vsugerované pohyby se dějí automaticky, bez vědomé volní účasti subjektu, nebo i proti ní. Sugesce mohou zvýšit svalovou výkonnost, ale ne příliš podstatně (cca 20 %). V hypnóze lze ovlivnit sugescemi vnímání subjektu do té míry, že se sugerované smyslové jevy neodpovídající skutečnosti stávají pro něj subjektivně skutečnými.
Hypnóza rozšiřuje možnosti sugestivního ovlivnění fyziologických rekcí i na některé fyziologické funkce, které běžně nepodléhají vůli. Sugesce mohou u hypnabilních osob odstranit nebo podstatně snížit vnímáni bolesti, přičemž však vegetativní reakce i nadále odpovídají působení bolestivého podnětu.
Mezi charakteristické projevy hluboké hypnózy patří amnézie, neboli reverzibilní neschopnost vybavit si vzpomínky na události z hypnózy, ale to pouze u hlubších hypnotických stavů.
[editovat] Literatura pojednávající o hypnóze v českém jazyce
- Brown Derren: Magie a manipulace mysli
- Kratochvíl Stanislav: Hypnóza
- Kratochvíl Stanislav: Klinická hypnóza
- Kratochvíl Stanislav: Podstata hypnózy a spánek
- Tepperwein Kurt: Vyšší škola hypnózy
