Hlubčice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hlubčice (polsky: Głubczyce, německy: Leobschϋtz) jsou město v jižním Polsku, ve Slezském vojvodství, na řece Psině. V roce 2004 měly Hlubčice 13 572 obyvatel.

Hlubčice jsou, jako osada Glubcici, poprvé zmíněny v roce 1107 a ležely na moravské straně řeky Psina, která od roku 1137 tvořila zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem.

V době mongolského vpádu byly Hlubčice zničeny Mongoly. Během následného znovuvybudování se Hlubčice rozšířily i na levý břeh Psiny. V roce 1270 obdržely od Přemysla Otakara II. městská práva. Přemysl Otakar II. zde postavil kostel, který předal Maltézským rytířům. V roce 1298 Václav II. městská práva Hlubčicím rozšířil. Ve středověku sehrály Hlubčice významnou roli při rozvoji městského práva, vydávaly právní naučení pro řadu měst, zejména na Moravě. Během třicetileté války byly Hlubčice opět zničeny.

Jako součást Zemí Koruny české přešly Hlubčice pod rakouskou vládu. V roce 1743 se Hlubčice staly součástí Pruska a poté, do roku 1945, Německa.

Po druhé světové válce oblast nárokovalo Československo. V červnu 1945 československá armáda krátce oblast obsadila, nakonec byla ale celá sporná oblast přičleněna k Polsku. Dnes Hlubčice obývají Poláci.