Historie Antarktidy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o historii Antarktidy.
Obsah |
[editovat] Objevování
V roce 1773 poprvé spatřil James Cook při svých objevených plavbách v jižních zeměpisných šířkách oceánů ostrovy Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. Ruská výprava Bellingshausena a Lazareva objevila ostrovy Petra I. a spatřila ostrovy Alexandra I. v letech 1819-1821 a Smith objevil v roce 1819 Jižní Shetlandy. Teprve 27. února 1831 John Biscoe objevil pobřeží antarktické pevniny v místech Annina mysu s hornatou Enderbyho zemí. Američan Ch. Wilkins v letech 1838 až 1841 prozkoumal zhruba 3000 km pobřeží a v roce 1840 poprvé použil jména Antarktis. Ross v letech 1840 až 1843 objevil Viktoriinu zemi, Rossův ostrov a Rossovu ledovou bariéru.
[editovat] Cesta k jižnímu pólu
V roce 1899 na pevnině poprvé přezimoval Nor Borchgrevink. Od začátku 20. století začal boj o dobytí jižního zeměpisného pólu. V roce 1909 dosáhl Ernest Shackleton místa vzdáleného od pólu pouze 180 km.
Rok 1911 se stal dějištěm jednoho z nejdramatičtějších závodů v historii objevování světa - závodu o dosažení jižního pólu. Toho roku dvě konkurenční výpravy - britský tým vedený kapitánem Robertem F. Scottem a norský tým vedený Roaldem Amundsenem - dosáhly pólu v rozmezí 34 dnů. Na pólu poprvé stanul 14. prosince 1911 Roald Amundsen s norskou výpravou a po něm 18. ledna 1912 Robert Falcon Scott s britskými polárníky, kteří cestou zpět zahynuli. Díky větší zkušenosti a lepší výstroji, hlavně použitím saní tažených psy namísto spoléhání na lidskou sílu, zvítězil Amundsen.
Od roku 1928 pokračovaly letecké výzkumy Antarktidy a roku 1929 Američan Byrd poprvé letecky dosáhl jižního pólu a roku 1935 přeletěl Západní Antarktidu.
[editovat] Zájem o Antarktidu
Od roku 1947 se na Antarktidě začínají zřizovat vědeckovýzkumné stanice. "Pólu relativní nedostupnosti" dosáhla 14. prosince 1958 sovětská výprava.
Postupně začaly jednotlivé země jako jsou Spojené Království, Nový Zéland, Francie, Austrálie, Norsko, Německo, Chile a Argentina projektovat mocenský zájem o části antarktické pevniny a přilehlé ostrovy. Chilské a argentinské územní spory v Antarktidě ve 40. a 50. letech hrozily válečným konfliktem.
[editovat] Antarktická smlouva
Dne 1. prosince 1959 byla podepsána Antarktická smlouva (signatáři: Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, Republika Jižní Afrika, Nový Zéland, Norsko, SSSR, Spojené Království a USA). Smlouva uzákonila mezinárodní právní postavení Antarktidy, mírovou vědeckou spolupráci a demilitarizaci oblasti, zakázala budování vojenských základen, nukleární pokusy, vojenské manévry a těžbu nerostů. Antarktická smlouva vstoupila v platnost 23. června 1961, kdy bylo definitivně zrušeno politickosprávní členění Antarktidy na teritoria, dependence a sektory na jih od 60° jižní zeměpisné šířky.
V roce 1989 byla Antarktida vyhlášena chráněným národním parkem. V roce 1994 pracovaly členské státy Antarktické smlouvy protokol o ochraně životního prostředí, který předpokládá úplný zákaz využívání ložisek nerostných surovin.
