Generální pardon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Generální pardon vydal císař Ferdinand II. 3. února 1622 v Innsbrucku, zveřeněn byl 7. května. Omilostňoval účastníky českého stavovského povstání (1618 – 1620), pokud přiznali svoji účast. Zaručoval jim osobní svobody, ale nechránil jejich majetek. Následovala proto vlna konfiskací (zabavování) majetku povstalců.
O hmotných trestech rozhodovaly konfiskační komitéty, jejichž předsedou v Čechách byl Karel z Lichtenštejna, na Moravě František z Ditrichštejna. Během půldruhého roku bylo odsouzeno 622 českých šlechtických rodin, z toho 166 byl majetek zabaven zcela, 45 rodin přišlo o dvě třeny, 128 o polovinu, 215 o třetinu a ostatní o jiný podíl. O věškerý obecní majetek přišla též většina královských měst s výjimkou Českých Budějovic a Plzně.
Zabavený majetek byl následně rozprodán příslušníkům dvorské strany. Novými majiteli se stali např. Lobkovicové, Valdštejnové, Lichtenštejnové, po roce 1627 majetek získala i cizí šlechta (např. Buquoyové, Gallasové, Piccolominiové).
[editovat] Přenesený význam
Spojení „generální pardon“ se používá v přeneseném výnamu, pokud nějaká instituce, státní úřad nebo někdo jiný odpustí sankci za porušení zákona, neplnění závazků apod. při splnění určitých podmínek. Např. městský úřad může motivovat dlužníky k zaplacení dlužného nájemného prominutím penále, pokud splatí dluhy v určitém termínu.