Gamál Násir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Gamal Abdel Nasser

2. Prezident Egypta
Ve funkci: 16. leden 1956 – 28. září 1970
Předchůdce	Muhammad Naguib
Nástupce	Anwar Sadat
2. Generální tajemník Hnutí nezúčastněných zemí
Ve funkci: 10. říjen 1964 – 10. září 1970
Předchůdce	Josip Broz Tito
Nástupce	Kenneth Kaunda

Narození	15. leden 1918 Alexandrie, Egypt
Úmrtí	28. září 1970 Káhira, Egypt
Manžel/ka	Tahia Kazem
Náboženství	sunnitský islám

Gamál Abd an-Násir, arabsky: جمال عبد الناصر ‎(15. ledna 1918 v Alexandrii – 28. září 1970 v Káhiře) byl egyptský prezident (1956 – 1970).

V roce 1952 byl v čele vojenského převratu. Při něm byl svržen dosavadní egyptský král Faruk a poté nastolena republika.Od roku 1953 byl vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 1954 se stal předsedou vlády, v roce 1956 prezidentem.

Násir se proslavil hlavně svojí spoluprací se zeměmi Východního bloku, a také výstavbou Asuánské přehrady, kterou vybudoval s pomocí Sovětského svazu. Rovněž se angažoval i v několika válkách s Izraelem, včetně konfliktu, známého jako Suezská krize. V dnešní době je považován za otce arabského nacionalismu.

Obsah

1 Nasserovo mládí
- 1.1 Dětství
- 1.2 Druhá světová válka
2 Převrat
3 Cesta k moci
4 Vnější politika
5 Rodina
6 Smrt a pohřeb
7 Zdroje
8 Externí odkazy

[editovat] Nasserovo mládí

[editovat] Dětství

Nasser jako dítě

Gamal Abdel Nasser se narodil 15. ledna 1918 v Alexandrii jako nejstarší ze tří synů. Jeho otec Abdel Nasser Hussein byl poštovní úředník v Beni Mur, jeho matka Fahima Hamad zemřela v roce 1926. Po matčině smrti Nasser bydlel u svého strýce v Káhiře, kde chodil do školy. V jedenácti letech odjel do Alexandrie. Zde studoval na středních školách Ras-al-Tin, Nahaseen a al-Nahda.

Během studia se zúčastnil demonstrace, v jejímž průběhu byl zraněn a na dva dny zatknut. Politika se postupně stala v jeho životě dominantní. V letech 1935 - 1936 byl předsedou výboru studentů středních škol v Káhiře, který se zabýval politickými reformami.

V březnu roku 1937 byl přijat na Egyptskou vojenskou akademii. Po jejím absolvování v roce 1939 dobrovolně narukoval do Súdánu.

[editovat] Druhá světová válka

Do Súdánu se dostal těsně před vypuknutím druhé světové války. Během ní spolupracoval s italskými a německými vojáky. Spolu začali plánovat převrat, při kterém by vyhnali britské vojsko z Egypta. Tento převrat se nikdy neuskutečnil. Už během války kolem sebe začal utvářet skupinu mladých vojáků se silným národním a prorevolučním cítěním.

[editovat] Převrat

Nasser s Muhammadem Naguibem (uprostřed)

Po válce získal Nasser místo instruktora v Královské vojenské akademii v Káhiře. Zde za pomoci ostatních důstojníků a nově rekrutovaných vojáků vytvořili Hnutí svobodných důstojníků. 23. července 1952 vypukla revoluce. Svobodní důstojníci obsadili vládní budovy, sídlo rádia, policejní stanice a vojenská velitelství v Káhiře. Generál Muhammad Nagíb byl dosazen na post prezidenta. Předsedou vlády se stal Ali Maher. Král Faruk uprchl se svou rodinou do Itálie.

Hnutí svobodných důstojníků vytvořilo Egyptskou revoluční radu pro velení, která získala ve státě moc. Předsedou této rady se stal Nagíb, post místopředsedy získal Nasser. 7. září 1952 byl sesazen z funkce premiéra Ali Maher, kvůli tomu, že nepodporoval zemědělskou reformu prosazovanou revoluční radou. Jeho pravomoce převzal prezident Nagíb.

[editovat] Cesta k moci

V červnu 1953 Nagíb oficiálně zrušil republiku a prohlásil se za prezidenta republiky Egypt. Po vzniku republiky se začaly spory mezi Nagíbem a Nasserem, které vyvrcholily 23. února 1954, kdy Naguib složil funkce prezidenta i premiéra. Po Nagíbově rezignaci revoluční rada dosadila na křeslo ministerského předsedy Nassera, prezident zvolen nebyl. Nagíb dostal od rady domácí vězení, které mu mělo zabránit ve znovuzískání moci. Občané Egypta se ale začali bouřit a požadovali Naguibův návrat. Následkem těchto demonstrací se uvnitř revoluční rady utvořila skupina, která požádala Nassera, aby vyhlásil svobodné volby, ve kterých bude zvolen prezident i předseda vlády. Nasser volby povolil, Naguib byl zvolen prezidentem. Později byl Nasser donucen vzdát se postu premiéra ve prospěch Naguiba. Za pomoci malé skupinky lidí z armády se mu však během osmi měsíců podařilo získat moc zpět a v říjnu 1954 se sám prohlásil za vůdce Egypta.

26. října 1954 ne něj byl spáchán neúspěšný pokus o atentát, ze kterého bylo obviněno Bratrstvo muslimů. Tento atentát byl použit jako záminka pro odstranění Naguiba, který byl Bratrstvem podporován. Později se objevila tvrzení, že celá událost byla vykonstruována Násirovými stoupenci. 16. ledna 1956 byl Gamal Abdel Nasser zvolen egyptským prezidentem. Ve volbách získal 99,9% hlasů.

[editovat] Vnější politika

[editovat] Hnutí nezúčastněných zemí

V roce 1955 se spolu s Josipem Titem, Jawaharlalem Nehruem, Achmedem Sukarnem stal zakladatelem Hnutí nezúčastněných zemí.

[editovat] Suezský kanál

V roce 1954 Nasser podepsal dohodu s Velkou Británií, která zaručovala odvolání britského uniformovaného vojenského personálu z území Suezského průplavu. Díky této dohodě získal Egypt plnou nezávislost od Británie a tím skončilo i napětí, které mezi oběma státy panovalo. Krátce po podepsání smlouvy poskytla Velká Británie spolu s USA Egyptu finanční pomoc v podobě 40 milionů dolarů. O rok později přislíbily USA ještě 56 milionů dolarů na výstavbu Asuánské přehrady, kterou Nasser plánoval již od začátku revoluce. Dalších 200 milionů dolarů měl získat od Světové banky.

V září 1955 Nasser podepsal s Československem smlouvu o obchodu se zbraněmi, což vedlo k tomu, že USA a Velká Británie stáhly svou finanční pomoc a tím chtěli Nassera donutit, aby přestal obchodovat s Východním blokem. Nasser neuposlechl a aby získal peníze jinde (z plavebních poplatků) počátkem roku 1956 zahájil blokádu přístavu Ejlát a později, 26. července 1956, znárodnil Suezský průplav. Do té doby patřil průplav Společnosti Suezského průplavu, jejíž akcie vlastnili především britští a francouzští investoři.

Sovětský svaz se rozhodl poskytnout Egyptu pomoc při stavbě přehrady a utužit tím vztah mezi Egyptem a SSSR.Touto cestou Egypt získal asi třetinu peněz potřebných k výstavbě přehrady a dále téměř 400 techniků, kteří se stavbou pomáhali. Znárodnění průplavu se nelíbilo britskému a francouzskému premiérovi. Navrhli vojenskou intervenci, která by Nassera zbavila moci. Američtí spojenci je ale varovali, že tato akce by mohla situaci jen zhoršit. 23.10.1956 se Francie a Británie tajně dohodla s Izraelem na útoku na Egypt. 29.10 Izrael zaútočil a začal postupovat do egyptského vnitrozemí. Británie s Francií dala oběma stranám ultimátum k ukončení konfliktu. Nasser ho odmítl, což vedlo k tomu, že Britové a Francouzi 31.10 začali bombardovat egyptská letiště a obsadili Port Said a Port Fuád. Po této akci OSN na popud USA přijala rezoluci, která vyzývala všechny zúčastněné k ukončení bojů a vyklizení obsazených území. Nasser se rozhodl rezoluci podřídit, o den později tak učinil i Izrael. Francie a Velká Británie ale odmítala vyklidit Port Said. Pád libry a negativní reakce ze strany USA přiměli Brity podřídit se rezoluci, což druhý den učinili i Francouzi. Po tomto konfliktu se značně zvýšila Nasserova popularita. Stavba Asuánské přehrady byla dokončena v roce 1970 a nese název Nasserovo jezero.

Nasser a Nikita Chruščov

[editovat] Vztah se Sovětským svazem

Suezská krize výrazně vylepšila vztah mezi SSSR a Egyptem. Toto přátelství vedlo k tomu, že Nasser postupně začal transformovat egyptskou ekonomiku na socialistický systém. Nejvíce si proti sobě poštval západ, když uznal Čínskou lidovou republiku. V roce 1964 získal Gamal Nasser titul Hrdina Sovětského svazu a Leninův řád. Tato ocenění mu předal Nikita Chruščov, který přijel do Egypta na oficiální návštěvu.

Mnoho historiků se se shoduje, že Egypt nikdy ve skutečnosti socialismu nedosáhl. Nasser komunismus odmítal a během své vlády věznil mnoho egyptských komunistů.

[editovat] Sjednocená arabská republika

Gamal Abdel Nasser byl přední představitel panarabského smýšlení. Jeho představa byla utvořit jednotný arabský stát, který by zabíral plochu od Atlantského oceánu až po Perský záliv. Odtud pochází pojem náserismus. První krok k vytvoření tohoto státu byl učiněn 22. února 1958, kdy byla vytvořena Sjednocená arabská republika. Členskými státy byl Egypt a Sýrie. Prezidentem nově vzniklého státu byl zvolen Gamal Nasser. V roce 1961 Sýrie z federace vystoupila. Egypt si ponechal jméno Sjednocená arabská republika až do roku 1971.

[editovat] Šestidenní válka

V roce 1967 Nasser vyzval arabské státy, aby zaútočily na Izrael. Izrael na to zareagoval, 5.6. zahájil preventivní letecký útok proti Egyptu, při kterém vybombardoval všechna egyptská letiště a poté obsadil Sinaj. Nasser na porážku reagoval podáním demise, ale po velkých protestech nejen na území Egypta, ale i v ostatních arabských státech ji stáhnul.

[editovat] Rodina

Nasser byl ženatý s Tahiou Kazem. Měli spolu 5 dětí (3 syny a 2 dcery): Khalida, Abdela Hakeema, Abdela Hameeda, Hodu and Monu.

[editovat] Smrt a pohřeb

Gamal Abdel Nasser zemřel 28. září 1970 na infarkt. Jeho smrt se udála na konci setkání lídrů arabských států. Trpěl hemochromatózou. Jeho smrt prudce zasáhla všechny obyvatele Egypta. Pohřeb se konal 1. října. S prezidentem se přišlo rozloučit asi 5 milionů lidí.