Gabriel Betlen
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Gabriel II. | ||
|---|---|---|
| král uherský, kníže sedmihradský a vévoda opolský | ||
 |
||
| Doba vlády | 25. říjen1613 – 15. listopad 1629 | |
| Úplné jméno | Gabriel Betlen | |
| Narození | 1580 | |
| Ilia, dnešní Rumunsko | ||
| Úmrtí | 15. listopadu 1629 | |
| Alba Iulia, dnešní Rumunsko | ||
| Přechůdce | Gabriel I. Báthory | |
| Následník | Kateřina Braniborská | |
| Manželky | Kateřina Braniborská | |
Gabriel Betlen, v češtině také známý pod svým jménem z maďarštiny: Bethlen Gábor, dále rumunsky: Gabriel Bethlen, německy: Gabriel Bethlen von Iktár a slovensky: Gabriel Betlen, (1580, Ilia v Rumunsku – 15. listopadu 1629, Alba Iulia v Rumunsku) byl knížetem Sedmihradska a jedním z vůdců protihabsburského povstání během třicetileté války. Během svých výbojů dobyl pro protestantskou koalici část území dnešního Maďarska, Slovenska a jeho vojska zasáhla do bojů i na území Koruny české. Během války podepsal několik mírů s císařem, ale prakticky žádný nedodržel.
Obsah |
[editovat] Mládí
Bethlen pocházel z vynikající uherské rodiny, která odvozovala svůj původ od sestry sv. Štěpána. Byl velmi bystrý a vypočítavý, a kráčel stále za jedním vytčeným cílem, za dosažením celého a, od osmanské vlády (někdy známá jako Porta) a vlády císařské, nezávislého uherského panství. Z této snahy se vysvětluje jeho nestálá politika a tak časté rušení daného slova a uzavřených smluv.
Na dějiště vystoupil roku 1600 jako Odpůrce valašského vévody Michala a nenáviděného vůdce císařského J. Basty. Roku 1604 podporoval horlivě Štěpána Bočkaje u sultána a roku 1606 přispěl velmi platně ke zvolení Gabriela Bathoryho za knížete. Nestálá a krutá povaha knížete přiměla Bethlena k útěku do Temešváru. Chytrým vyjednáváním, líčenou oddaností a slibem, že vydá Turkům města Lipu a Jenő, pohnul sultána k tomu, že ho 1. května 1613 prohlásil knížetem sedmihradským a vypravil 80 000 mužů pod velením Iskendera baši k zapuzení Bathoryho. Když byl Bathory od svých vojínů na útěku zabit, byl Bethlen od stavů sedmihradských přijat za kníže a obdržel 25. října 1613 z rukou Iskenderových znaky důstojnosti knížecí.
[editovat] Knížetem sedmihradským
Postavení jeho jako knížete bylo velmi nesnadné. Na jedné straně musil stále se ohlížet na sultána v Cařihradě, na druhé straně se musel opírat snahám dvoru císařského po nabytí všech zemí Uherských a knížectví Sedmihradského. Úlohu svou provedl k velikému prospěchu svého knížectví obratně a dokonale. Zjednal si pořádek ve vlastní zemi a uspokojil sultána vydáním Aradu vystoupil Bethlen se vši rozhodností proti císaři Matyášovi, jenž ho nechtěl uznati za knížete, a donutil ho v květnu 1615 a po druhé 31. července 1617 k uznání svobodné volby knížete v Sedmihradech, načež o definitivní smlouvě se mělo jednat o rok později v Nagy Karoly. Bethlen poznal, že povolnost císařského dvora nebyla upřímná. Po uznání Ferdinanda Štýrského za nástupce Matyášova a po odklizení vzmáhajícího se českého odporu byl by dvůr císařský vystoupil rozhodně proti nepohodlnému sedmihradskému knížeti, proto chtěl Bethlen takový útok předejít a kořistit z nesnadného postavení, do kterého byl císařský dvůr odporem českým roku 1618 uveden. Začal spolupracovat s nespokojenými českými stavy, sebral silné vojsko, vtrhl do severních Uher a dobyl 5. září 1618 Košice. Na sněmu do toho města svolaném si trpce stěžoval na Habsburský rod (tzv. querelae Hungariae) a zabezpečl si přátelství šlechty vtrhl na západ, opanoval Prešpurk a spojil se s Thurnem k obléhání Vídně.
[editovat] Za třicetileté války
Dne 14. řijna 1618 sešel se v Prešpurce sněm uherský, jenž uzavřel se stavy českými konfederaci proti Ferdinandovi a zanášel se úmyslem zvolit Bethlena za krále uherského. Když se Bethlen přesvědčil o nejistém chování sultána a o vzmáhání se moci Ferdinandovy, počínal si opatrně: vyžádal si, aby volba krále byla odložena ke sněmu v Báňské Bystřici, a dokonce 17. ledna 1620 uzavřel s Ferdinandem II. příměří v Prešpurce, ustoupil do Vídně a použil chytře získaného času k zesílení svých vojsk a získání přátel. Tak 25. ledna 1620 zavřel smlouvu s českýmia rakouskými stavy a působil v Cařihradě proti císaři ve prospěch svůj a stavů protestantských. Na sněmu v Báňské Bystřici provolán byl 27. srpna za krále uherského (rex electus), ale nedal se korunovat. Ferdinandu vypověděl příměří a odeslal do Čech některé pomocné čety pod plukovníkem Kornisem a sám vytrhl k českým hranicím. Bitva na Bílé hoře jeho plány pokazila.
Vedl sice ještě po té bitvě s tureckou pomocí drobnou válku na hranicích rakouských a štýrských, spojil se s Janem Jiřím Krnovským, vešel v dorozumění s Mansfeldem a pronikl až k Uherskému Brodu na Moravě, ale když byl Jan Jiří Krnovský od Valdštejna poražen a podnik Mansfeldův se nezdařil, uzavřel Bethlen 31. prosince 1621 v Mikulově s Ferdinandem mír, kterým se vzdal královského titulu, vydal korunu královskou, ale přijal 7 žup východouherských a dal se povýšit jako vévoda opolský a ratiborský za říšského knížete. Ale přátelství s císařem nemělo dlouhého trvání. Západní moci pojaly úmysl přenést válku do císařových zemí, proto vyjednávali Nizozemci s Bethlenem slibujíce mu pomoc peněžitou.
Bethlen pomoc slíbil, ale současně žádal za ruku dcery císařovy Cecilie Renaty a sliboval pomoc císaři. Teprve když byla jeho žádost oslyšána, vytrhl v čele 80 000 mužů do severních Uher, opanoval je a vpadl dle umluveného plánu na Moravu. Když se podnik Mansfeldův, vniknouti do Čech, nezdařil a Valdštejn další bethlenovo postupování zabránil, uzavřel Bethlen 8. května 1624 ve Vídni mír na základě ujednání mikulovského a vzdal se jen Opolska a Ratiboře. Po sňatku svém s Kateřinou Braniborskou naklonil se k Anglii a Dánsku a zavřel s nimi, když mu byla slíbena pomoc 40 000 dolarů měsíčně, smlouvu a umluvil s Mansfeldem plán o vtrhnutí do zemí císařových ze dvou stran.
Nezdar války dánské a výpravy Mansfeldovy přiměly ho znovu k míru v Levoči (28. prosince 1626) za dřívějších podmínek a k učinění slavného slibu, že nikdy více proti císaři svých zbraní nepozdvihne. Když Francie vyjednávala s Gustavem Adolfem, učiněn byl i u Bethlena pokus, aby byl získán pro tento nový proticísařský spolek. Bethlen svolil ochotně a zbrojil velmi horlivě, vyjednával u sultána, ale uprostřed příprav zachvátila ho 15. listopadu 1629 smrt ve 49. roce jeho věku. Správu země vedla dle úmluvy se stavy před smrtí Bethlenovou učiněné manželka jeho Kateřina a jeho bratranec Štěpán do roku 1630, kdy byla Kateřina donucena vzdáti se vlády, a Štěpán zvolen knížetem, ale ku konci listopadu podařilo se Jiřímu Rakoczymu zjednati si většinu, načež Štěpán dobrovolně ustoupil.
[editovat] Literatura
Slovo k historii: [sešity k poznání národní minulosti]; 37., Bethlen proti Habsburkům / Vojtěch Dangl. – Praha: Melantrich, 1992. – 31 s.: fot., reprodukce
