Fulbové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Fulbové, Fulani
Fulské ženy ve východním Kamerunu
Celková populace
odhadováno 24 milionů
Státy s významnou populací
Nigérie Senegal Guinea Mali Soubor:Flag of Mauretánie.svg Mauretánie Súdán Čad Niger Kamerun Sierra Leone Gambie Guinea-Bissau Burkina Faso
Jazyk(y)
Fulfulde
Náboženství
islám
Příbuzné etnické skupiny
Wolofové

Fuláni sami sebe nazývají Fulbhe (Pullo v singuláru). Další názvy jsou Fula nebo Peulh.
Je to původně nomádské pastevecké etnikum rozšířené především v oblasti afrického Sahelu, tj. v severní části západní, střední a východní Afriky od Senegalu po Súdán a Etiopii. Důležité zastoupení mají v následujících státech: Burkina Faso, Kamerun, Gambie, Guinea, Guinea Bissau, Čad, Mali, Mauretánie, Niger, Nigerie, Senegal, Sierra-Leone a Sudán. Jejich početnost díky značné územní roztříštěnosti a promíchanosti s jinými etniky není úplně jasná, liší se zdroj od zdroje, ale pravděpodobně jich je okolo 24 milionů ^[1]. Největší zastoupení mají Fuláni v Nigérii, asi 13 milionů ^[2]. I když jsou některými autory považováni za největší pastevecké etnikum světa, v současnosti většina z nich žije v městských centrech, nebo usedle na venkově, jako zemědělci. Jako skupina lidí Fulbové v současnosti zahrnují mnoho jiných etnických skupin, které byly podrobeny a staly se součástí Fulánů, skrze jejich šíření islámu.^[3]

Obsah 1 Charakteristika 2 Historie 3 Identita a organizace společnosti 4 Estetika a umění 5 Bororo/Wozaave 6 Odkazy

[editovat] Charakteristika

Fuláni jsou geneticky odlišní od okolních etnických skupin, mají odlišné zvyky, kulturu, životní styl nebo organizaci společnosti. Jejich jazyk Fulfulde patří do jiné jazykové skupiny jako u okolních významných etnik ^[4] (kromě etnika Wolofů v Senegalu a Gambii). Fuláni patří dle klasifikace ethnologue do severoatlantské skupiny atlanto-konžské větve Nigero-konžské jazykové rodiny.

Fuláni mají nápadně bledší pokožku než sousední černošské kmeny, europoidní rysy tváře, úzké rty, rovnější vlasy a jsou podobně jako jiné pastevecké kmeny v Africe velmi vysocí a štíhlí. Vlivem rozptýlenosti na velkém geografickém prostoru se ale vzhled nebo zvyky jednotlivých skupin můžou lišit velmi výrazně.

Rozlišujeme pět hlavních kmenů - Fula Toro, Fulakunda, Fulfulde, Fuuta Jalon, a Tukolor.^[5]

[editovat] Historie

Někteří věří, že Fuláni jsou semitského původu. Podle tradice se Fuláni oddělili od Izraelitů. Zatímco jedni Izraelité migrovali z Egypta do Palestiny a Sýrie, předci Fulbů se vydali do západní Afriky.

Další Teorie vysvětlující původ Fulbů:

• míšením protoberberského obyvatelstva severní Afriky a etnika Bafur, které obývalo Saharu.
• pocházejí z asijských pastýřských kmenů, které vtrhli do Afriky a rozptýlily se v oblasti Sahelu.
• antropologové tvrdí, že výzkumy lebeční struktury Fulbů naznačují silnou příbuznost s etiopským a egyptským obyvatelstvem. Tento fakt do jisté míry podporuje teorii o semitském nebo asijském prapůvodu Fulbů.

Ať již je Fulánský prapůvod jakýkoli, je jisté že expanzi napříč západní Afrikou započali na území dnešního Senegalu a Mauretánie jako míšenci černosského a berberského obyvatelstva asi ve 12. století. ^[6] Království Tekruur, které vzniklo v údolí řeky Senegal a bylo obýváno Fulány mělo kontakty s lidmi ze severní Afriky, hlavně se zenagskými Berbery, kteří sem přivedli islám. Kolem roku 1040 tady založili klášter, kde vznikla islámská sekta Almorávidů, kteří později dobyli Maroko a do roku 1146 ustanovila muslimskou nadvládu nad Španělskem. V roce 1076 Almorávidé napadají Ghanu a ustanovují svou moc i zde. Kolem roku 1450 začínají Arabové šířit islám v oblasti západního Súdánu. Fuláni zahajují podobný proces, ale od západu. Dodnes jsou považováni za zásadní etnikum v procesu šíření islámu v západní Africe. Jako reakci na útlak ze strany početnějších etnik a za účelem získání nových pastvin pro dobytek, začínají nábožensky odlišní Fulbové v 17. a 18. století sérii svatých válek. V roce 1670 dostávají pod kontrolu oblast Bhundu v Senegalu. V roce 1673 prohrávají svou první svatou válku ve Fuuta Tooro. V roce 1725 vyhrávají první dvě svaté války ve Fuuta Jalon (dnešní severní Guinea) a Fuuta Tooro (dnešní severní Senegal). Na počátku 19. století (1804-1809) Fuláni porážejí etnikum Hausů a na jejich území ustanovují chalífát Sokoto, který je někdy vzpomínán jako poslední velká původní říše, která vznikla v oblasti Sahelu a která v čase největšího rozkvětu kolem roku 1830 vytvořila společnost lépe organizovanou a civilizovanější než se dosud podařilo kterékoli jiné společnosti v černé Africe. V roce 1820 Fuláni zakládají chalífát Amadawa ležící na území dnešní Nigérie a severního Kamerunu a chalífát Hamdallahi v dnešním Mali. V roce 1827 zakládají Fulbové na území dnešního Mali nezávislý Islámský stát Massina. V roce 1880 se začíná v oblasti kolonizační rvačka o Afriku především mezi Brity a Francouzi, který ukončil nadějný vzestup fulánských islámských států. V roce 1903 dobíjejí Britové chalífát Sokoto. ^[7]

[editovat] Identita a organizace společnosti

Téměř v každém státe jsou Fulbové minoritou. Jsou proto na mnohých místech zranitelní vůči potlačování své svébytnosti ze strany početnějších etnik. Snížená dostupnost půdy pro pastevectví a ztráta otroků způsobila mizení jejich tradičního životního stylu. Na druhé straně jsou Fuláni velice vyspělé, bojovné a hrdé etnikum zvyklé vládnout ostatním skupinám obyvatelstva. ^[8] Například v nejpočetnějším a nejvýznamnějším státu západní Afriky Nigérii jsou politicky dominantní. Jako tři základní pilíře fulánské identity se udávají pastevectví dobytka, Islám a etický kodex zvaný Pulaaku. ^[9]

Islám

Fuláni patří mezi první africké kmeny, které konvertovaly k islámu. Díky kulturnímu vlivu Berberů a přijaly Islám zřejmě již v 1. tisíciletí n.l. Mezi 11. a 17. stoletím Fuláni postupně rozšířili svoje pastevecké území na většinu západní Afriky. Vytvořili třídu muslimských kleriků - Torodbů, kteří na nových územích obraceli na Islám. Jako reakci na zdanění a brannou povinnost, která jim byla ukládána okolními dominantními etniky nebo pro získání nové půdy pro pastevectví vedli Fuláni v 17. a 18. století náboženské války - zvané Svaté války nebo Džihád.

Obecně se dá říci, že usedlé skupiny Fulánů byly více ovlivněny islámem než pastevecké. Také městské obyvatelstvo je silněji islamizováno než venkovské. Fuláni vyznávají různě ortodoxní formy Islámu v závislosti na společenském postavení. Bohatí a mocní Fuláni jsou obyčejně silně věřící zatímco běžní lidé mají s islámem volnější vztah. ^[10]

V současnosti více než 99% Fulánů vyznává Islám. Říká se že být Fulánem znamená být Muslimem. Většina Fulánů praktikuje formu Islámu, která je do určité míry promíchaná s původními animistickými kulty. Na různých místech se ale nacházejí malé křesťanské skupiny Fulánů ^[11] , protože jejich původní pastevecká náboženská tradice byla téměř ztracena, animismus se uchoval jenom u některých podskupinách jako Wodaabe. ^[12]

Dobytek

Nejdůležitějším objektem ve Fulánské společnosti je dobytek. Existuje mnoho jmen, tradicí a tabu týkajících se dobytku. Podobně jako u jiných pasteveckých etnik je početnost dobytku znakem bohatství jedince. Fuláni obyčejně chovají velké množství dobytku a proto se usadili na rozsáhlých pláních Mali, Nigeru, Burkiny Faso a Guiney. Jejich životní styl je příčinou častých střetů s jinými etniky, protože dobytek se často zaběhne na pole farmářů a ničí jim úrodu. S postupující modernizací se ale jejich specifická kultura pomalu vytrácí. Fulbové využívají stale více jiné dopravní prostředky a tak ztrácejí svoji nomádskou identitu.

Fuláni vnímají pastevectví jako zásadní část své identity, přestože většina z nich už tento životní styl opustila a na svoji pasteveckou minulost vzpomínají se silnou nostalgií. ^[13]

Pulaaku

Pulaaku je jakýsi etický kodex, který Fulány nejvýznamněji odděluje od ostatních etnických skupin. Je podstatou "fulánství" a zahrnuje komplex pravidel a vztahů ve fulánské společnosti. Velký důraz se klade na vlastnosti jako odvaha, slušnost, sebekontrola, hrdost, rozvaha, moudrost nebo skromnost a také respekt k ostatním lidem i k nepřátelům. Pulaaku nedovoluje Fulánům vyjadřovat své potřeby nebo stěžovat si na nepohodlí. Celkově by Fuláni neměli dávat najevo své emoce. Jako příklad může sloužit zkouška dospělosti, kdy se dva chlapci vzájemně mlátí klacky a nedávají přitom najevo žádnou bolest, ale naopak se smějí. ^[14]

Jazyk Fulánů Fulfulde, a fulánské písně, příběhy a přísloví vyjadřují a udržují centrální postavení Pulaaku ve fulánské společnosti. ^[15][16]

Obchod a obchodní cesty

Obchod Fulánů je založen na výměně denních produktů fulánského dobytka za zemědělské produkty usedlých zemědělců a luxusní zboží. Fulánští obchodníci poté prodávali toto luxusní zboží různým etnikům podél obchodních cest. ^[17]

Nomádští Fuláni založili množství obchodních cest v západní Africe a také plnili a plní funkci jakýchsi peších sdělovacích prostředků, protože novinky a zprávy, které získali na svých cestách od ostatních obchodníků nebo jiných lidí šíří dále po západní Africe. Obchodní cesty ustanovené tak umožnily spojení s jinak izolovanými etnickými skupinami na rozsáhlém území celé západní Afriky. ^[18]

Kastovní systém

Fulanská společnost se rozděluje na tři základní kasty. Rimbe je složená z lidí, kteří chovají dobytek a mají politickou moc. Kasta Neeybe je složena hlavně z řemeslníků. ^[19]

Jelikož si podrobili významné množství měst a etnik, měli i mnoho vojenských zajatců. Tito zajatci se stali jejich otroky, pracovali na polích a přijali jazyk a životní styl Fulánů. V dnešní době tato skupina/kasta (rimaaybe nebo maccube) není již oficiálně zotročena. Jejich identita ale není úplně jasná. I když se etnicky liší od skutečných Fulánů, jsou s nimi natolik smíšeni, že se sami Fulány nazývají. ^[20]

[editovat] Estetika a umění

Zdobení těla

Fuláni mají velkou úctu k tělesné kráse, zdobení a malování těla a značný význam přikládají také tvorbě složitých účesů.

Fuláni vysoce rozvinuli umění malby na tělo, které má nejenom estetický, ale také esoterický význam. Takto pomalované tělo připomíná živoucí umělecké dílo. Muži stejně jako ženy jsou pyšní na svá tetování. Zvykem je tetovat si i rty nebo si je malovat henou. Šperky zajímají mezi Fulány speciální místo. Jsou symbolem společenského postavení a využívají se jako ozdoby nebo jako obchodní artikl. Od Senegalu na západe až po Kamerun na východe se proto Fuláni snaží shromažďovat co nejvíce zlatých, stříbrných, bronzových, perlových, jantarových nebo jiných šperků zvaných Cudaari. Muži i ženy nosí amulety zvané Loho, z ochranných i dekorativních důvodů. Ženy nosí zlaté náušnice Dibi a zlaté náhrdelníky Caaka a náramky z mědi nebo bílého kovu, které jsou jemně vyryté. Kováři dělají hrubé nebo tenké ozdoby na kotník, které dávají ženám kmene Wodaabe "kravský" krok, který se v pastevecké fulánské společnosti velmi cení. Ženy jiných fulánských skupin nosily měděné nebo mosazné šperky na nohách nebo kotnících dělané metodou ztraceného vosku. Mužské oblečení zahrnuje kuželovitý pastevecký klobouk z kůže nebo plátna v červené, černé nebo přírodní barvě s geometrickými vzory ve tvaru kříže doplněné nápadným čelním knoflíkem zvaným "Hora světa". Muži také nosí kožené nebo pytlovité plátěné kalhoty a tkané přehozy zdobené geometrickými tvary. ^[21]

Architektura

Značná část domů a dokonce i velkých budov je postavena z nepálených cihel a omítnuta blátem. Velké budovy jako například mešity mají v sobě zabudovány dřevěné podpory, které vyčnívají do prostoru, díky čemu získávají charakteristický vzhled. Nejznámější budovou tohoto typu je mešita v Djenné, městě vybudovaném na ostrově na řece Niger.Tato mešita je součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Vnější i vnitřní stěny domů bývají často vyzdobeny propracovanými vzory a symboly. Některé z těchto vzorů jsou inspirovány islámskou estetikou. ^[22]

Nástěnné malby

Nástěnné malby v centrálním saharském pohoří Ahaggar v dnešním Alžírsku nasvědčují existenci protofulánských kulturních rysů minimálně ve 4. tisíciletí př.n.l. Někteří učenci zabývající se fulánskou kulturou jsou přesvědčeni, že některé výtvarné projevy jsou stále užívány dnešními Fulány. ^[23][24]

[editovat] Bororo/Wozaave

Wozaave (čti jako wodhaabhe) sami sebe nazývají Bororo. Wodaabe žijí v severní Nigérii a částečně i v Kamerunu a Čadu. Hráli důležitou roli v procesu ovládnutí oblasti Fulby. Jako jedna z mála fulánských skupin si udrželi animistickou kulturní tradici. V současnosti jsou jednoznačně nejznámějším fulánským subetnikem díky festivalu Gerowo, který se překládá jako “výběr nejlepšího”. Za doprovodu hudby a tanečníků se silně nalíčení a tradičně oblečení mladí muži postaví do řady a pak se pomocí širokého úsměvu a koulení očí snaží přivábit některou z mladých dam, které stojí seřazeny naproti. Tito vysocí a hezcí mladí muži stráví před tímto aktem mnoho hodin malováním si tváře. ^[25]

[editovat] Odkazy

1. ↑ BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2003. ISBN 80-86101-66-5. str. 72
2. ↑ BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2003. ISBN 80-86101-66-5. str. 72.
3. ↑ Minesota State University [online]. [s.n.], [cit. 2008-05-12]. Dostupné: <[1]>.
4. ↑ (http://www.voiceinthedesert.org.uk/keith/stuff/fulani.html)
5. ↑ (http://www.mnsu.edu/emuseum/cultural/oldworld/africa/fula.html)
6. ↑ (http://www.mnsu.edu/emuseum/cultural/oldworld/africa/fula.html)
7. ↑ (http://www.jamtan.com/jamtan/fulani.cfm?chap=2)
8. ↑ (http://www.voiceinthedesert.org.uk/keith/stuff/fulani.html)
9. ↑ (http://www.gosahara.org/fulani.html#statistics)
10. ↑ (http://www.gateway-africa.com/tribe/fulani_tribe.html)
11. ↑ (http://www.voiceinthedesert.org.uk/keith/stuff/fulani.html)
12. ↑ (http://www.gosahara.org/fulani.html#statistics)
13. ↑ (http://www.voiceinthedesert.org.uk/keith/stuff/fulani.html)
14. ↑ (http://www.africaguide.com/culture/tribes/fulani.htm)
15. ↑ (http://www.voiceinthedesert.org.uk/keith/stuff/fulani.html)
16. ↑ (http://www.jamtan.com/jamtan/fulani.cfm?chap=1&linksPage=155)
17. ↑ (http://www.gateway-africa.com/tribe/fulani_tribe.html)
18. ↑ (http://www.africaguide.com/culture/tribes/fulani.htm)
19. ↑ (http://www.jamtan.com/jamtan/fulani.cfm?chap=1&linksPage=184)
20. ↑ (http://www.voiceinthedesert.org.uk/keith/stuff/fulani.html)
21. ↑ (http://www.jamtan.com/jamtan/fulani.cfm?chap=6)
22. ↑ (http://www.jamtan.com/jamtan/fulani.cfm?chap=6)
23. ↑ HUBINGER, V., HONZÁK, F., POLIŠENSKÝ, J. Národy celého světa. Praha: Mír, 1985. ISBN 23-011-85. str. 97
24. ↑ (http://www.metmuseum.org/TOAH/HD/fula/hd_fula_2.htm)
25. ↑ (http://www.jamtan.com/jamtan/fulani.cfm?chap=4&linksPage=313)