Francis Bacon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu (22. ledna 1561, Londýn – 9. dubna 1626, Londýn) byl anglický filozof a státník. Je považován za zakladatele empirismu.
Narodil se v rodině Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anne Cook. Ve dvanácti letech (duben 1573) byl poslán na univerzitu v Cambridge, kde již jako dítě vynikal svou genialitou a chápal, že vědu je nutno reformovat. V mládí doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. do Francie, po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. Ačkoli se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem se vrhl na studium judikatury, dal nakonec přednost politice. Stal se členem parlamentu (1584) a připojil se ke straníkům Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu. Ačkoli se stavěl na stranu královny Alžběty, a to někdy i proti svému chlebodárci, dostal za to jen čestný titul rádce a mimořádného advokáta královny.
Po smrti královny Alžběty se Baconovi dostává rychle mnoho poct, neboť nový král, Jakub I. má rád učence. Jmenuje ho advokátem (1607), později generálním advokátem (1615), členem tajné rady (1616), strážcem pečeti (1617) a nakonec i lordem kancléřem (1618). Též jej jmenuje rytířem hned v roce 1603 baronem z Verulamu (1618) a nakonec vikomtem St Alban v roce 1621. Bacon mu pomáhá svými radami zřídit Spojené království Anglie a Skotska a provést mnoho užitečných reforem. Ovšem je i dokázáno, že během svého dvouletého působení jako velký kancléř přijal peníze za koncese za místa a privilegia. Za tuto korupci byl 1621 vyhozen z kancléřství.
Byl odsouzen soudem peerů k uvěznění v londýnském Toweru a pokutě 40 000 liber šterlinků. Byl zbaven všech svých poct a veřejných funkcí. Bacon svou chybu uznal, pokutu zaplatil a od té doby už nikdy nevstoupil na půdu parlamentu. Vzhledem k tomu, že však měl oblibu u krále, a nebylo též jisté, zda se nestal obětí politických intrik, Jakub mu po pár dnech ve vězení dal milost a odpustil mu pokutu.
V roce 1624 jej král dokonce osvobodil ze všech obvinění a Bacon poslední roky svého života věnoval práci na filozofických spisech. Zemřel o dva roky později následkem fyzického vyčerpání po úpalu. Jeho životopis se dá číst v knize Gaukrogera. Podle některých historiků stojí Bacon za Shakespearovými dramaty.
Mimo své kariéry v politice Bacon dost přispěl i vědě, hlavně filozofii, dějepisectví a literatuře. Je otcem empirismu a experimentální metody. Ve svém díle Novum Organum (Nové organon) napsal, že všechny naše znalosti k nám proudí formou objektů v přírodě, a my vlastníme jenom schopnosti k interpretaci těchto objektů. Během procesu poznávání se nás snaží zmást idoly. Bacon je rozdělil na idoly rodu (jinak cítí a vidí muž a žena), idoly jeskyně (poznaní ovlivňuje naše výchova), idoly trhu (jsme mateni názory ostatních, komunikací s ostatními) a idoly divadla (generační rozdíly).
Podle Bacona jsou naše vědecké teorie konstruované způsobem, kterým vidíme objekty. Lidská bytost je tedy odsouzena jen k hypotézám. Bacon byl zastáncem indukce.
V díle Nová Atlantis se Bacon také věnoval formování ideální věděcké společnosti.
Prorocká idea Francise Bacona spočívala v tom, že institucionalizoval formu experimentálního učení, aby formoval třídu experimentálních vědců, kteří mají prostředky k získání moci.
V roce 1597 prohlásil velmi slavnou větu Scientia potestas est, která se dá se přeložit jako: Vědění je moc.
Též vymyslel šifru k zabezpečení diplomatické korespondence a zabýval se schématem univerzálního jazyka.
