Dymokury
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Dymokury | |
|---|---|
Zámek v obci Dymokury při pohledu ze silnice do Netřebic |
|
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0208 537128 |
| kraj (NUTS 3): | Středočeský (CZ020) |
| okres (NUTS 4): | Nymburk (CZ0208) |
| obec s rozšířenou působností: | Poděbrady |
| pověřená obec: | Městec Králové |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 14,65 km² |
| počet obyvatel: | 825 (3. 7. 2006) |
| zeměpisná šířka: | 50° 14' 59" |
| zeměpisná délka: | 15° 11' 44" |
| nadmořská výška: | 203 m |
| PSČ: | 289 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 3 |
| místní části: | 3 |
| katastrální území: | 3 |
| adresa obecního úřadu: | Revoluční 97 28901 Dymokury |
| starosta / starostka: | Jaroslav Červinka |
| Oficiální web: http://www.dymokury.cz E-mail: ou.dymokury@iol.cz |
|
Dymokury jsou obec ležící v okrese Nymburk asi 15 km severně od lázeňského města Poděbrady. Mají 825 obyvatel a jejich katastrální území má rozlohu 1465 ha.V obci stojí pivovar, dnes v soukromém vlastnictví (pivo nevaří), cukrovar v havarijním stavu, ke kterému nechal jeho původní majitel Děpold Černín v roce 1903 vybudovat úzkorozchodnou dráhu o rozchodu 600 mm určenou ke svážení řepy ke zpracování. V době největší slávy byla délka kolejí téměř 28 kilometrů a spojovala okolní obce. Dodnes jsou její stopy patrné v lesních úsecích, zarostlé náspy v polích tvoří meze a poskytují úkryt mnoha živočichům. Trať byla zrušena v 50. letech minulého století a jediný zachovalý dřevěný vůz se nachází v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Cukrovar nepřežil, tak jako mnoho jiných, přechod na tržní ekonomiku a skončil začátkem 90.let
Obsah |
[editovat] Místní části
- Dymokury
- Černá Hora
- Svídnice
[editovat] Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1249.
[editovat] Pamětihodnosti
- Barokní kostel Zvěstování Panny Marie z roku 1725
- Nepřístupný barokní zámek z roku 1688 v soukromém vlastnictví
[editovat] Pověsti
Rytíři se zaběhne jeho oblíbený chrt. Rytíř chrta hledá a potká čarodějnici, která mu slíbí, že mu chrta vrátí, když jí za to věnuje svého sluhu Jana, aby se mohla koupat v jeho krvi. Rytíř se zdráhá, ale nakonec svolí. Provedou výměnu a rytíř dostane zpět svého chrta. Chrt však za několik dní zemře. Rytíř je stíhán výčitkami svědomí, a jako pokání nechá pro obec ulít krásný zvon. Zvon však místo zvonění volá: "Jan! Jan, za chrta dán!“ Rytíři to způsobuje veliká muka a nakonec spáchá sebevraždu.
[editovat] Literatura
- VLASÁKOVÁ, Julie. Jan za chrta dán. IN: Český lid 1905, str. 202 – 203.
