Dualismus (náboženství)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dualismus (z lat. dualis, dvojitý, podvojný) je přesvědčení, že základem celé skutečnosti je věčný boj mezi božstvy či silami dobra a zla. Dává tak odpověď na otázku, odkud se ve světě bere zlo, utrpení a smrt.
V některých náboženských systémech (např. v manicheismu, v některých formách gnóze a patrně u Markióna) jsou obě síly v rovnováze a není nic, co by spor mohlo překlenout. Také védská dvaita rozlišuje dobré a zlé božstvo (bráhman a atman), kdežto pro advaita je všechno bráhman.
Většinou je však zlé božstvo podřízeno moci dobra, která nakonec zvítězí. V biblickém judaismu je nositelem zla „padlý anděl“, původně stvořený jediným Bohem. Podobně vykládá Bible i původ lidské smrtelnosti: člověk musí zemřít, protože Adam neposlechl.
V křesťanství převládá stanovisko Augustinovo, že zlo nemá žádnou vlastní existenci a je pouze nedostatkem dobra. Nicméně v některých projevech zejména lidové zbožnosti hraje ďábel velkou a samostatnou roli, takže i zde se jedná o jistou formu dualismu.
