Dlouhá stoka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dlouhá stoka je vodní kanál, významná technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa. Vytéká z Kladského rybníka v nadmořské výšce 820 m, teče přibližně ve směru od západu k východu. Jejím účelem bylo plavení dřeva a zásobovat vodou cínové doly v okolí Horního Slavkova a Čisté, kde ve své době ležela jedna z nejbohatších ložisek cínu v Evropě.
Stavební práce byly zahájeny v roce 1531 a dlouhá stoka byla dokončena v roce 1536. Jelikož důlní činnost spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a zařízení a také zásoba dřeva v okolí Horního Slavkova a Krásna se stále ztenčovala a bylo proto třeba dopravit ho do báňských provozů, ze vzdálených Kynžvartských lesů. Trasa byla vyměřena důlním měřičem Rossmeislem v roce 1530 a byla nazvána Flossgraben.
V době dokončení představovala Dlouhá stoka mohutné dílo a měřila 24 km. Během druhé poloviny 16. století se vodní soustava stále zdokonalovala. Byla tvořena sítí kanálu pře 30 km dlouhou. Její součástí byla i soustava 10 velkých báňských rybníků. Napájela 52 mlýnů na rudu, měla 35 mostů, 14 stavidel a spád zhruba 0,35 m na 100 m, šířku přes 2 m. Na svou dobu se jednalo o vodní dílo, které ve střední Evropě v 16. století nemělo obdoby rozsahem ani způsobem provedení. Teprve později vznikly obdobné kanály v německém Harzu a na Slovensku v okolí Banské Štiavnice.
