Bitva u ostrova Savo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u ostrova Savo

HMAS Canberra u ostrova Tulagi, 7.-8. srpna 1942

Trvání:	8. srpen-9. srpen, 1942
Místo:	Šalamounovy ostrovy, Tichý oceán
Casus belli:	{{{příčina}}}
Výsledek:	Japonské vítězství
Změny území:	{{{Území}}}

Strany

Japonsko

USA

Velká Británie

Austrálie

Velitelé

Gun'iči Mikawa

Richmond K. Turner,
Victor A. C. Crutchley

Síla

7 křižníků, 1 torpédoborec

8 křižníků a 15 torpédoborců

Ztráty

3 křižníky poškozeny, 58 mrtvých

4 křižníky potopeny, 1 křižník a 2 torpédoborce poškozeny, 1077 mrtvých

{{{poznámky}}}

Bitva u ostrova Savo byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a spojeneckým námořnictvem. Byla to první z mnoha dalších bitev v Šalamounových ostrovech.

7. srpna 1942 provedly spojenecké jednotky pod velením kontradmirála Turnera vylodění na Guadalcanalu, Tulagi a ostrově Florida. Lodě určené ke krytí invazních plavidel rozmístil Crutchley takto. Jižní skupinu jejíž velení si ponechal sám tvořily křižníky Australia, Canberra a Chicago a torpédoborce Patterson a Bagley. Severní skupinu pod velením kapitána Riefkohla tvořily křižníky Vincennes, Astoria a Quincy a torpédoborce Helm a Wilson. Východní skupině velel kontradmirál Norman Scott a byla tvořena lehkými křižníky San Juan a Hobart a torpédoborci Monssen a Buchanan. Západní skupinu tvořily torpédoborce Blue a Ralph Talbot, které měly moderní radary.

Proti invazním plavidlům vyplul 7. srpna viceadmirál Gun'iči Mikawa z Rabaulu se skupinou lodí tvořenou těžkými křižníky Čókai, Aoba, Kako, Kinugasa a Furutaka, lehkými křižníky Tenrjú a Júbari a torpédoborcem Júnagi. Jeho cílem bylo vyhnout se spojeneckým letadlům a invazní plavidla u Guadalcanalu napadnout v noci z 8.-9. srpna.

Mikawova skupina připlula k ostrov Savo v kýlové formaci. Proplula bez povšimnutí okolo západní skupiny a její torpédové útoky byly neúspěšné. Teprve torpédoborec Patterson z jižní skupiny vyhlásil poplach. Při boji s jižní skupinou byly z boje vyřazeny křižníky Canberra po zásazích granátů (později se potopila) a Chicago, poté co mu torpédo utrhlo příď. V 1:45 Mikawa rozdělil skupinu do dvou kolon a obrátil na sever. Proti nim plul spojenecký severní svaz v obdélníkové formaci. V boji proti němu byly poškozeny křižníky Čókai, Aoba a Kinugasa a ztraceno 58 japonských námořníků. Dalších 53 bylo zraněno. Naproti tomu byly spojenecké ztráty daleko větší. Byly potopeny křižníky Vincennes, Astoria a Quincy a torpédoborec Ralph Talbot, který přispěchal na pomoc, byl poškozen.

Po boji se severní skupinou se Mikawa rozhodl, že se nebude vracet k invazním plavidlům, ale z obav před leteckými útoky se vypravil zpět do Rabaulu. První japonské posily připluly na Guadalcanal až 18. srpna Tokijským expresem. Turner z obav před dalšími leteckými a hladinovými útoky opustil 11. srpna s invazním loďstvem Guadalcanal, aniž by byly vyloženy všechny zásoby.

[editovat] Literatura

Miloš Hubáček, Vítězství v Pacifiku. Panorama.
Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Námořní válka vrcholí. Naše vojsko (1995).ISBN 80-206-0443-X
Edwin P. Hoyt. Guadalcanal. Beta (1999). ISBN 80-7291-042-6