Bitva o Guadalcanal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva o Guadalcanal probíhala ve dnech 7. srpna 1942 až do 7. února 1943 a stala se jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války svedených v Tichomoří. Tažení na Guadalcanalu, vybojované mezi spojeneckými silami a armádou japonského císařství na zemi, na moři a ve vzduchu, bylo počátečním krokem ke zdolání japonské hegemonie v Asii a v Tichém oceánu. Tato bitva byla současně první velkou ofenzívou Spojenců proti japonskému císařství. Bojištěm byly kromě samotného Guadalcanalu také okolní ostrovy v jižních Šalamounových ostrovech. 7. srpna zahájila vyloďování spojenecká vojska složená hlavně jednotek americké armády na ostrov Guadalcanal, aby zabránila jeho použití Japonci. Japonci zde stavěli letiště s cílem ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Spojenci též potřebovali tento ostrov pro svůj další postup. Vylodění spojenců Japonce překvapilo a v první fázi spojenci rychle zvítězili a obsadili nedostavěné letiště. Nakonec zde proběhly tři hlavní pozemní souboje, pět velkých námořních bitev a téměř nepřetržité vzdušné konflikty. Nakonec v prosinci roku 1942 ukončili další pokusy o převzetí ostrova, své jednotky evakuovali a přenechali ostrov spojencům. Bitva o Guadalcanal byla velkým a důležitým vítězstvím spojenců a ukázala, že Japonci mohou být poraženi v džungli, kde se zdáli být neporazitelní.
Historické pozadí. Sedmého prosince roku 1941 zaútočilo japonské námořnictvo na Pearl Harbor a zatáhlo tím USA do druhé světové války. Japonci chtěli zničit tichomořskou flotilu USA, ale 2 důležité americké letadlové lodě byly mimo přístav, a proto nebyl útok zcela úspěšný. Spojenci je mohli použít v bitvě u Midway, kde přesvědčivě zvítězili a potopili 4 japonské letadlové lodě. Japonci, kteří až do té doby přesvědčivě vítězili se tím ocitli v defenzívě. Protože ztratili většinu svých letadlových lodí, nutně potřebovali dokončit letiště, které měli rozestavěné na ostrově Guadalcanal. Pokud by se jim ho podařilo dokončit, tak by tím ohrožovali spojenecké zásobovací trasy z USA do Austrálie a na Nový Zéland, poskytovala by krytí pro japonskou základnu v Rabaulu a poskytovalo možný výchozí bod pro invazi do Fidži, Nové Kaledonie a na Samou. Japonci tam plánovali umístit 45 stíhaček a 60 bombardérů po dokončení.
Spojenecký plán na útok vymyslel Admiral Ernest King, vrchní velitel Amerického námořnictva. Úkolem bylo zajistit bezpečnost spojeneckých námořních tras, isolovat japonskou základnu v Rabaulu a také podpora tažení na Nové Guinei pod velením Douglase MacAthura a umožnit v budoucnu znovuzískání Filipín. Původně bylo úkolem získat ostrovy Tulagi a Santa Cruz, ale americká rozvědka zjistila, že japonci na Guadalcanalu staví letiště. Proto byl vynechán Santa Cruz a přidán Guadalcanal do operačních plánů.
Při přípravě na útok byl odeslán generál major námořní pěchoty Alexander Vandegrift s první divizí námořní pěchoty na Nový Zéland. Mnoho námořních, leteckých a pozemních sil bylo odesláno na Fidži, Samou, Nové Hebridy a do Nové Kaledonie. Operace byla pojmenována Watchtower a její velení bylo umístěno na Nové Hebridy. 75 válečných a přepravních lodí z USA i Austrálie bylo umístěno blízko Fidži pro nastávající operaci 26 července 1942. 16000 mariňáků pod vedením generála Vandegrifta bylo připraveno pro vylodění.
Bitvu o Guadalcanal přibližuje americký historický film Tenká červená linie (The Thin Red Line, 1998).
