Bílá sobota
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V křesťanském kalendáři je Bílá sobota dnem před Velikonoční nedělí, součást Svatého týdne a velikonočního tridua.
Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá. Výjimkou je kromě liturgie hodin obřad Efeta, kterým jsou katechumeni připraveni na samotný křest. V západní církvi je zvykem během Bílé soboty konat tzv. "bdění u Božího hrobu". Ve východní církvi (a dnes i v některých východem inspirovaných katolických společenstvích) je také zvykem na Bílou sobotu slavit liturgii připomínající pomazání Kristova těla, uložení do hrobu a rozvíjející tajemství Kristova "sestoupení do říše mrtvých". Bílá sobota liturgicky končí okamžikem zahájení obřadů noční bohoslužby zvané Velikonoční vigilie, která již zahajuje slavení neděle Zmrtvýchvstání Páně. Tato vigilie (od slova "bdění") je někdy nesprávně nazývána "liturgií Bílé soboty".
Dnem Bílé soboty končí postní doba. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří jsou křtěni při velikonoční vigilii (ta ovšem k Bílé sobotě v pojetí starokřesťanské ani dnešní liturgie nepatří), nebo může pocházet i z lidových zvyků velkého úklidu a bílení, konaných tento den před nedělí Zmrtvýchvstání.
Bílá sobota je tak prostředním dnem velikonočního tridua, která začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem a Bílou sobotou a vrcholí Velikonoční vigilií ústící do neděle Zmrtvýchvstání Páně.
[editovat] Externí odkazy
- Průvodce Velikonocemi
- Zvyklosti na Bílou sobotu
- Zvyky na Valašsku
- Velikonoční kuchyně našich babiček
- Velikonoce podle Britských listů
- Velikonoce v české kultuře
