Jiří III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Portrét z roku 1762.

Jiří III. (4. června 1738 – 29. ledna 1820) byl králem Velké Británie a Irska, později Spojeného království Velké Británie a Irska. Na trůn nastoupil 25. října roku 1760 jako třetí panovník z Hannoverské dynastie. Byl zároveň prvním Hannoverským panovníkem, který se narodil v Británii a za svůj mateřský jazyk si zvolil angličtinu namísto němčiny (Německo za svého života nikdy nenavštívil). Jiřího dlouhá vláda byla poznamenaná sérií válek, které pohltily téměř celou Evropu. Na počátku jeho vlády porazila Velká Británie Francii v sedmileté válce a stala se dominatní evropskou mocností v Severní Americe (tato část sedmileté války na severoamerickém bojišti bývá označována jako Francouzsko-indiánská válka). Nicméně, tyto kolonie byly během Americké války za nezávislost ztraceny, což vedlo k založení Spojených států amerických. Později se Jiřího království zapletlo do válek proti revoluční a napoleonské Francii, které nakonec vyústily k porážce Napoleona v roce 1815.

Později se začaly projevovat u Jiřího III příznaky mentálního onemocnění. Byl zmatený, surový a měl velké obtíže rozeznat i vlastní ženu, která jeho nemocí velice trpěla. Tehdejší lékaři označili Jiřího nemoc za krevní onemocnění zvané porfyrie. Nedávný průzkum, ale prokázal vyskoké množství jedovatého arzénu, který byl nalezen při zkoumání vlasů krále Jiřího III. Arzén by mohl být pravděpodobně důvod Jiřího šílenství a zdravotních problémů. Každopádně se Jiří III ze své nemoci několikrát uzdravil a celé království nad tímto zázrakem jásalo, neboť byl Jiří u svého lidu mimořádně oblíben. Nemoc však pouze dřímala a v roce 1810 se probudila naposledy. Jiří III. byl uznán za neschopného vlády a jeho nejstarší syn Jiří se stal regentem království (Prince Regent) . Po smrti svého otce usedl na trůn jako Jiří IV.

[editovat] Mládí

Princ Jiří se narodil 4. června 1738 v Londýně jako nejstarší syn Frederika, Prince z Walesu (Prince of Wales) a vnuk krále Jiřího II. Jeho matkou byla Augusta of Saxe-Gotha, která Jiřího porodila v sedmém měsíci těhotenství a tedy nebylo jisté zda mladý princ vůbec přežije. V den svého narození byl i pokřtěn farářem katedrály Sv. Jakuba (St. James Cathedral). Jeho veřejné pokřtění se konalo o měsíc později v Norfolk House. Při této příležitosti byli Jiřímu za kmotra: Švédský král Frederik I., (zastoupen Lordem Baltimorem), vévoda Frederik III. Saxe-Gotha (zastoupen vévodou z Chandos) a Pruská královna Sofie Dorota z Hannoveru (zastoupena Lady Charlotte Edwin).

Britský Král Jiří II. se o svého vnuka a jeho vývoj nijak zvlášť nezajímal, neboť se rozhádal se svým synem, Jiřího otcem Frederikem, Princem z Walesu. Nicméně v roce 1751 Jiřího otec zemřel na plicní chorobu a mladý princ Jiří se stal právoplatným následníkem trůnu. Zdědil jeden z otcových titulů - vévoda z Edinburghu (Duce of Edinburgh) a zájem krále Jiřího II o jeho osobu výrazně vzrostl, (sám dokonce udělil Jiřímu titul Princ z Walesu). Na jaře roku 1756 oslavil Jiří své osmnácté narozeniny a král Jiří II. mu nabídl honosný byt v St James's Palace, ale Jiří na nátlak své matky odmítl. Jiřího matka Augusta, nyní vdova po Princi z Walesu nedůvěřovala svému tchánu. A proto se za pomoci svého důvěrníka Lorda Bute snažila Jiřího před svým tchánem a jeho společností ochránit.

[editovat] Manželství

V roce 1759 se Jiří beznadějně zamiloval do Lady Sarah Lennox, dcery vévody z Richmondu. Lord Bute však Jiřímu neustále radil, aby od sňatku upustil. Nátlak se vyplatil a Jiří slíbil, že na svojí Sarah zapomene, byl tak poprvé v životě nucen jednat proti své vášni. To byla pro Jiřího tvrdá lekce, ale jako následník trůnu musel pochopit svojí budoucí zoodpovědnost. Podle Jiřího deníku se zdá, že budoucí král lekci pochopil, sám dokonce napsal: „Narodil jsem se pro radost a utrpení velkého náropda.“ Ani další Jiřího pokus o uzavření sňatku s Sophií Carolinou von Brunswick-Wolfenbüttel neskončil slavně, jeho matka a Lord Bute se opět postavili proti jeho rozhodnutí.

Následujícího roku zemřel král Jiří II. a na trůn nastoupil právoplatný následník, tehdy už dvaadvacetiletý Jiří, toho jména třetí. Pro nového krále bylo samozřejmě nutné najít vhodnou manželku, které by se stala novou Britskou královnou. 8. září roku 1761 se Jiří III. oženil v Královské Kapli, (Chapel Royal) svého paláce s Sophií Charlottou von Mecklenburg-Strelitz. O čtrnáct dní později byli oba slavnostně korunováni ve Westminsterském opatství (Westminster Abbey). Královské manželství bylo mimořádně štastné, v tehdejší Evropě byli považováni za přiklad ideálního páru. Jiří dokonce nikdy neměl žádnou milenku, (což se o jeho dvou předchůdcích dá jen ztěží říci). Sophie porodila Jiřímu celkem 15 dětí - devět synů a šest dcer.

[editovat] Počátek Jiřího vlády

První léta Jiřího vlády byly poznamenány politickou nestabilitou v důsledku Sedmileté války. Jiří z počátku sympatizoval s politikou, prosazovanou stranou Toryů, což vedlo k veřejnému odsuzování od tehdy vládnoucí strany Whigů, sám Jiří byl označován za samovládce jako byl Karel I.. Až do května roku 1762 zastával křeslo ministerského předsedy vévoda z Newcastlu (Whigové), který byl nahrazen Lordem Bute (Toryové). Lord Bute se tak stal prvním ministerským předsedou za stranu Toryů. Nový ministerský předseda však ve své funkci nevydržel dlouho. O rok později rezignoval a své místo podstoupil George Grenville (Whigové).