Princ z Walesu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Titul knížete velšského (v češtině často užívaný v nepřesné formě princ z Walesu) je v současnosti tradičně vyhrazen pro tzv. zjevného dědice (angl. heir apparent) britského panovníka. Nachází-li se kníže velšský ve Skotsku, užívá namísto velšského titulu tamní titul vévody z Rothesay. Obdobou tohoto titulu v jiných zemích byl např. titul Dauphin používaný ve Francii. Současným knížetem velšským je princ Charles, nejstarší syn královny Alžběty II.
[editovat] Historický vývoj
Původně se jedná o titul nezávislých vládců Walesu (velšsky Tywysog Cymru) ve 12. a 13. století.
Spojení titulu s dědici anglického/britskéhu trůnu pochází z roku 1301, kdy anglický král Eduard I. dokončil dobývání Walesu a udělil titul svému dědici, princi Edvardovi (pozdější král Eduard II.). Podle známé legendy, kterou však lze vysledovat teprve v 16. století, přislíbil král velšským povstalcům proti své vládě, že jim dá knížete z urozeného rodu, velšského rodáka, který nebude umět říci ani slovo anglicky — svůj slib splnil, neboť nový kníže se narodil na jednom z králových velšských hradů a podle tehdejších zvyklostí mluvil francouzsky, nikoli anglicky.
Po roce 1301 byl titul zpravidla udělován nejstaršímu žijícímu synu krále. Nenáleží mu automaticky a nepřechází také v případě následníkovy smrti na jeho dědice.
[editovat] Odznak
Knížata velšská užívají jako svůj odznak tři pštrosí pera protknutá korunou a motto Sloužím (ve středohornoněmčině Ich dien). Podle pozdní tradice vznikl odznak po bitvě u Kresčaku, kdy tehdejší kníže velšský Eduard z úcty k chrabrosti padlého českého krále Jana Lucemburského, přes svou slepotu vyrazivšího do bitvy a bojujícího až do svého konce, převzal královo osobní heslo a tři pera z klenotu na jeho helmě. Podle střízlivější theorie odkazují pštrosí pera na hrabství Ostrevant, patřící rodu Eduardovy matky Filipy Henegavské.
