Základní zákony Izraele

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Izrael

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael

Základní zákony Jeruzalémský zákon Zákon o návratu Prezident Izraele Šimon Peres Premiér Ehud Olmert Vláda Státní kontrolor Kneset Předseda Dalia Icik Členové Volby: 2003, 2006 Strany Volební zákon Ústřední volební komise Soudní systém Nejvyšší soud Nejvyšší státní zástupce Menachem Mazuz Distrikty Místní vláda Městské rady Místní rady Oblastní rady Zahraniční vztahy Izrael a OSN Izrael a EU Velvyslanci Izraelsko-palestinský konflikt Arabsko-izraelský konflikt Mezinárodní právo Arabská liga

Základní zákony Izraele (hebrejsky: חוקי יסוד, chukej jesod) jsou kapitoly nepsané ústavy Státu Izrael.

Stát Izrael nemá klasickou psanou ústavu. Přestože Deklarace nezávislosti slibuje, že ústava bude schválena do 1. října 1948, propastí mezi sekulárními a náboženskými představiteli vznikl rozpor, jenž znemožnil přijetí jednotného dokumentu. David Ben-Gurion později prohlásil, že Izrael by měl vyčkat návratu většiny Židů do Izraele. Zbožní Židé odmítali představu, že jejich národ bude mít dokument, který bude mít větší autoritu než náboženské texty jako jsou Tóra, Tanach, Talmud a Šulchan Aruch. Začátkem 90. let prohlásil vůdce hnutí Šas, Arjeh Deri, že i kdyby v návrhu ústavy bylo Desatero, odmítl by se pod něj podepsat.^[1]

Kompromisní řešení navrhl člen Knesetu poslanec Hariri a tato rezoluce nesoucí jeho jméno byla přijata Knesetem 13. června 1950. Kompromis fakticky znamená, že budou jednotlivé kapitoly přijímány postupně prostřednictvím tzv. Základních zákonů. Ty by měly být v budoucnu spojeny a dohromady tak utvořit budoucí izraelskou ústavu. První Základní zákon - Kneset - byl přijat Třetím Knesetem v roce 1958. Ostatní Základní zákony byly schvalovány v nepravidelných intervalech. Jejich pozice v izraelském právním systému je do značné míry specifická. Pro jejich změnu je potřeba absolutní většina poslanců (minimálně 60), v určitých situacích i tzv. zvláštní většina. Při posuzování rozporu dílčích zákonů se Základními zákony u Nejvyššího soudu je takové posuzování prioritní. Právní vahou se tedy řadí spíše mezi roviny ústavní, přestože ústava v Izraeli doposud neexistuje. Do současné doby bylo přijato celkem dvanáct Základních zákonů, avšak v současnosti je v platnosti jedenáct Základních zákonů.^[2]

V současné době jsou v přípravě další Základní zákony. Patří mezi ně: „Legislativa“, „Práva v procesu“ a „Svoboda projevu a sdružování.

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky

1. ↑ The Revealer. Church v. State, Israeli Style. [online] [Cit:2007-11-17]. Dostupné online.
2. ↑ Čejka, M., JUDr. Právní řád Státu Izrael a Common Law [online] [Cit:2007-11-17]. Dostupné online.

[editovat] Bibliografie

• Cohen, Asher and Bernard Susser. Israel and the Politics of Jewish Identity: The Secular-Religious Impasse. Johns Hopkins University Press, 2000.
• Jacobsohn, Gary J. Apple of Gold: Constitutionalism in Israel and the United States. Princeton University Press, 1994.
• Mazie, Steven V. Israel's Higher Law: Religion and Liberal Democracy in the Jewish State. Lexington Books, 2006.

[editovat] Externí odkazy

• (en) Kneset - Plné znění Základních zákonů

Související články obsahuje Portál Izrael

Související články obsahuje Portál Hebraistika

Základní zákony Izraele
Kneset (1958) • Země Izraele (1960) • Prezident státu (1964) • Vláda (1968, 1992, 2001) • Státní hospodářství (1975) • Armáda (1976) • Jeruzalém (1980) • Moc soudní (1984) • Státní kontrolor (1988) • Lidská svoboda a důstojnost (1992) • Svoboda zaměstnání (1994)