Vodíková vazba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vodíková vazba (vodíkový můstek) je druh slabé vazebné interakce mezi molekulami, ale může se uplatnit i v rámci dvou částí jedné molekuly. Je silnější než většina ostatních mezimolekulárních sil, ale je podstatně slabší (asi 10x) než iontová nebo kovalentní vazba. Vodíkové vazby vznikají mezi atomem vodíku a nevazebným elektronovým párem silně elektronegativního atomu.
Obsah |
[editovat] Vznik vodíkové vazby
Protože má atom vodíku pouze jeden elektron, dojde při vytvoření vazby k elektronegativnímu prvku ke značnému odhalení atomového jádra. Vzniklý parciální kladný náboj na atomu vodíku může poutat nevazebné elektronové páry okolních molekul (v případě intramolekulární vazby jde o elektronové páry stejné molekuly).
Vznik vodíkové vazby je možný pouze u velmi elektronegativních prvků, jako jsou fluor, kyslík a dusík. Jedině tyto tři prvky jsou schopné v dostatečné míře odčerpat elektronovou hustotu od atomu vodíku.
[editovat] Povaha vazby
Vodíková vazba zahrnuje elektrostatické a kvantově-mechanické interakce. Z elektrostatických je to hlavně dipól-dipólová interakce a Londonovy disperzní síly.
[editovat] Energie vodíkové vazby
Nejslabší vodíkové vazby mají energii 1 - 2 kJ.mol-1, nejsilnější dosahují energii okolo 40 kJ.mol−1 (u aniontu HF2-). Délka vodíkové vazby závisí na energii vazby, teplotě a tlaku. Typická délka vodíkové vazby ve vodě je 1,97 Å.
[editovat] Změny fyzikálních vlastností látek v důsledku vodíkové vazby
Vodíková vazba způsobuje zvětšení mezimolekulárních přitažlivých sil, což silně ovlivní fyzikálně-chemické vlastnosti systému (teplotu varu a tání, hustotu, viskozitu, (všechny se zvyšují) atd.). Díky vodíkové vazbě má voda teplotu varu 100 °C, zatímco sulfan (který vodíkové vazby nevytváří) vře při −60,75 °C.
