Vjása

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Serie článků o Indické filosofii a Hinduismu

Ortodoxní školy Njája · Vaišéšika   Sánkhja · Jóga · Mímánsá Védánta Advaita · Višištádvaita · Dvaita

Neortodoxní školy Čárváka · Džinismus Buddhismus Hínajána · Mahájána Vadžrajána · Théraváda Velké osobnosti Starověk Kapila · Pataňdžali · Gótama Kánada · Džaimini · Vjása Márkandéja · Pánini Středověk Šankara · Rámánudža · Madhva Nimbárka · Vallabha · Kéšavadás Tukárám · Tulsídás · Kabír Čaitanja Maháprabhu Novověk Mahátma Gándhí · Sarvapalli Rádhakrišnan ·  Svámi Vivékánanda · Šrí Aurobindó Rámana Maharši · Svámi Sivananda ·  Ánanda Čómarasvami · Paramahansa Jógánanda ·  Pándurang Šástrí · Ásárámdží Bápu

Editovat šablonu

Vjása (v dévanágarí व्यास), také Véda Vjása, znamená v českém překladu společně s přízviskem véda: uspořadatel véd. Také je znám pod přízviskem Kršna Dvaipájana, což se týká jeho vzhledu (tmavá pleť) a místa narození (na ostrově). Slovo vjása znamená uspořádat, rozlišit nebo popsat. Vjása je považován uspořadatele véd, komentářů k nim a jiných doplňujících děl védské literatury. Jeho nejznámějším dílem je rozsáhlý staroindický epos Mahábhárata, jehož součástí je Bhagavadgíta (kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan), kde vystupuje jako moudrý rádce kurůovců a pánduovců. Podle Vaišnavy tradice je avatarem boha Višnu a jeden z osmi nesmrtelných čhirandževin. Podle Mahábháraty je synem převoznice Satjavatí a světce Parášary. Narodil se na jednom z ostrůvků řeky Jamuny blízko Kalpi v Džalaun - distrikt Uttar Pradeš. Již jako dítě byl Vjása tak moudrý, že byl již v útlém věku považován za dospělého a podřídil se již v mládí asketické disciplíně světců.

Obsah 1 Život a dílo 1.1 Vjása a védy 1.2 Vjása a Mahábhárata 1.3 Vjása a Bhagavadgíta 1.4 Vjása a purány 1.5 Vjása a buddhismus 1.6 Vjása a brahmasútry 1.7 Vjása a jóga sútry 2 Odkazy 2.1 Reference 2.2 Literatura 2.3 Související články 2.4 Externí odkazy

[editovat] Život a dílo

Je skoro nemožné historicky doložit kdy Vjása žil na základě děl, která jsou mu přiřčena. Někteří historici se domnívají, že tato díla vznikla na základě historických událostí, jiní naopak tvrdí, že se jedná o legendy, filosofická pojednání a polo-historická díla ze starověké Indie.

[editovat] Vjása a védy

Podrobnější informace naleznete v článku Védy.

Podle hinduistické tradice uspořádal Vjása védy do čtyř částí (Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd). Prapůvodní védy byly pouze jedny a prakticky nepochopitelné. Na základě tohoto uspořádání vznikla pozdější filosofická a liturgická pojednání (brahmasútry, upanišady a purány), ale i epická díla (ittihásy). Není zcela jasné, jestli je autorem všech těchto děl Véda Vjása sám nebo společně s několika učenci, nebo že všechna díla vznikala v určitých časových obdobích. Podle hinduistické tradice je trvání světů omezené časem. Proto světy vznikají a zanikaji. V surjasiddhantaupa­nišad je následující vysvětlení:

Na začátku evoluce – mahákalpa – první den a noc Brahmá (8 640 000 000 let)– přichází kosmické vyjasnění a stvoření světa. To­to je věčný evoluční proces v makrokosmu. V tomto věčném koloběhu není nic ztraceno navždy. Proto je možné, že velcí zřeci upanišad považují nejvyššího neprojeveného purušu za nejvýše dosažitelný cíl života, protože je mimo kosmický den a noc. I když svět a tělo jsou zničeny, Brahmá není zničen nikdy. Svě­ty přicházejí a odcházeji, ale Brahmá, zdroj všeho, zůstavá neměnný.

Podrobnější informace naleznete v článku Brahmá.

[editovat] Vjása a Mahábhárata

Podrobnější informace naleznete v článku Mahábhárata.

Autorství Mahábháraty(v dévanágarí महाभारत), je tradičně připisováno Vjásovi. Co se ale délky a rozsahu tohoto eposu týká, je možné, že autorů bylo více a různé části byly přidávány postupně. Nejstarší děj Mahábháraty spadá do védského období (5000 př. n. l) a jeho nejmladší součásti spadají do gupta období (400 př. n. l).

[editovat] Vjása a Bhagavadgíta

Podrobnější informace naleznete v článku Bhagavadgíta.

Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.^[1] Je rozdělena na 18 zpěvů (kapitol) a dohromady má 700 veršů. Podle tradice je nedílnou součástí Mahábháraty, jejíž děj se odehrává v letech 5000 př. n. l. (Mahábhárata - kapitola 25-42 kniha Bhíšmaparvan).

[editovat] Vjása a purány

[editovat] Vjása a buddhismus

Podrobnější informace naleznete v článku Buddhismus.

Vztah Vjásy k buddhismu je ve spojitostí s osvíceným bódhisattvou. Bódhisattva ví, že přijde čas, že vědění o cestě k osvobození zanikne a přijme slib, že bude následovat dlouhou cestu bódhisattvy, aby mohl odkrývat zapomenuté vědění a ukazovat cestu k osvobození nirvána. Ideál bódhisattvy nabyl na významu až se vznikem pozdějších směrů buddhismu jako je mahájána a vadžrajána.

[editovat] Vjása a brahmasútry

[editovat] Vjása a jóga sútry

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek), str. 10. B. Knotková-Čapková a kol.: Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova v Praze 2004, str. 119.

[editovat] Literatura

• The Mahabharata of Krishna-Dwaipayana Vyasa, translated by Kisari Mohan Ganguli, published between 1883 and 1896
• The Arthashastra, translated by Shamasastry, 1915
• The Vishnu-Purana, translated by H. H. Wilson, 1840
• The Bhagavata-Purana, translated by A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda, 1988 copyright Bhaktivedanta Book Trust
• The Jataka or Stories of the Buddha's Former Births, edited by E. B. Cowell, 1895
• Mahabharata of Krishna Dwaipayana Vyasa, English translation by Kisari Mohan Ganguli

[editovat] Související články

Související články obsahuje: Portál Jóga

• Hinduismus
• Védy
• Jóga
• Sánkhja
• Védánta
• Brahman
• Májá

[editovat] Externí odkazy

• (en) Srîmad Bhagavatam (Bhagavata Purana), The Story of the Fortunate One (complete)
• (en) The Mahābhārata Ganguli translation, full text at sacred-texts.com
• (en) The Vishnu Purana Full text of the H.H. Wilson translation at sacred-texts.com
• (en) Vedanta Sutras of Vyasa with Shankara Bhashya
• (en) Srila Vyasadeva by Stephen Knapp
• (en) Akshamala: A Vedantic Thesaurus in Telugu by Mangu Koneti Rao (1905-1996)