Pánini
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
Serie článků o |
 |
|
Ortodoxní školy
Njája · Vaišéšika |
|
Neortodoxní školy
Čárváka · Džinismus Velké osobnosti
Starověk |
|
|
Pánini, v dévanágarí पाणिनि, je jméno starověkého indického jazykovědce, odvozené od sanskrtského výrazu pani, což v převodu do češtiny znamená potomek pániů.[1]
Je znám svým spisem Vjákarana (mluvnice), 3939 gramatických a fonetických pravidel sanskrtu. Tento originální spis komentoval později Mahariši Pataňdžali ve spisu Mahábhášja, což je komentář originálního spisu. Na základě tohoto komentáře vzniklo celé odvětví védské literatury, védángy (doslova údy véd), zahrnující všechny lingvistické disciplíny umožňující studium véd: šikšá (fonetika), kalpa (astrologie), vjákarana (mluvnice), nirukta (etymologie), čhanda (védská metrika) a džjótišá (astronomie). Toto souhrné dílo slouží jako podklad pro novodobou lingvistiku a v Indii ukončilo období védského sanskrtu a zahájilo období klasického sanskrtu.
Obsah |
[editovat] Historie
O životě Pániniho se nic určitého neví, dokonce i o století, ve kterém žil, se názory jazykovědců rozcházejí. Nejpravděpodobnější doba Pániho života je 4. stol. př.n.l., ale podle jiných názorů to mohlo být i dříve 5. stol. př.n.l. nebo dokonce i 6. stol. př.n.l. Podle legend se narodil ve městě Šatula na pobřeží řeky Indus, v provincii Gandharva - tato provincie se nyní jmenuje Attock v nynější pakistánské provincii Puňdžáb a leží mezi městy Ravalpindi a Pešavar. Jisté je, že Pánini žil na konci Védského období, protože vytvořil speciální pravidla podle nichž bylo možné rozluštit archaický védský sanskrt, který se stával nečitelným, ale byl ještě srozumitelným dialektem.
[editovat] Aštádhjájí
Aštádhjájí, v dévanágarí अष्टाध्यायी, neboli Osmero pojednání je Pániniho hlavní spis, založený na gramatickém rozboru slov ve slovnících Dhatupatha a Ganapatha. Je to velice systematický morfematický a fonematický výklad sanskrtských slovních kořenů. Jeho výklad je tak dokonalý, že jazykovědci teprve dva tisíce let později pochopili celý jeho dosah. Jeho dílo popisuje sanskrtskou ligvistickou morfologii tak dokonale, že vysvětluje úplně všechno.
Aštádhjájí se skládá z 3959 súter (aforismů), jinak také pravidel, rozdělených do osmi pojednání, která jsou dále rozdělena do čtyř oddílů (padani).
- Příklad:
- 1.1.1 vrddhir áT-aiC
- 1.1.2 auT-éN gunáh
- Velká písmena označují zdroj, sanskrtské výrazy vrddhir a gunáh jsou názvy jmenovaných hlásek.
- Tedy:
- 1.1.1. á a ai jsou v T a C vrddhir,
- 1.1.2. au a é jsou v T a N gunáh.
Pániniho Aštádhjájí rozebírají text ve spisu Šiva sútry a zároveň ve slovnících sanskrtských slovních kořenů Dhatupatha a Ganapatha.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Frits Staal, Euclid and Pánini, Philosophy East and West, 1965; R. A. Jairazbhoy, On Mundkur on Diffusion, Current Anthropology (1979)
[editovat] Literatura
- Katre, Sumitra M., Astadhyayi of Panini, Austin: University of Texas Press, 1987. Reprint Delhi: Motilal Banarsidass, 1989. ISBN 0292703945
- Prince, Alan and Paul Smolensky (2004): Optimality Theory: Constraint Interaction in Generative Grammar. Oxford: Blackwell.
- T.R.N. Rao. Panini-backus form of languages. 1998.
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje: Portál Jóga |
