Vitalismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vitalismus (z latinského vita = život) je umělecký směr začátku 20. století. Projevil se hlavně v literatuře.Vitalismus je vlastně životní vyjádření, radost z maličkostí, z pouhé existence. Také je reakcí na 1. světovou válku.
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Obsah |
[editovat] Úvod
- z lat. vita - život - myšlenka, že "Základní hodnota života je život sám o sobě". - filosofií se nemůže zabývat jen jeden člověk => vznik týmů - prolínání filosofie s jinými vědami (sociologie, biologie, lingvistika) - vznik – počátky u Platóna – učení o duši; Aristotela - učení o entelechii; vychází z německého iracionalismu - jako samostatný umělecký směr vznikl v letech 1900-1920, zakladatelem je Henri Bergson - pro tento směr je typická radost z prostého každodenního života, svět přirozených lidských vztahů, důraz na city a na lásku, jeho představitelé jsou proti válce, nesvobodě a násilné smrti.
[editovat] Představitelé
Henri Bergson (1859 – 1941) - francouzský filozof, nejdůležitější vitalista - dílo „Vývoj tvořivý“ - podstatou života je „tvořivý vývoj“ – je vyvolán mimoracionální silou = „élan vital“ (životní síla)
Hans Driesch (1867 – 1941) - německý biolog a filosof hlásící se k neovitalismu - neviditelnou organizující sílu nazval „entelechií“ (tj. to, co má cíl samo v sobě) - celostní kauzalita – v části se skrývá celek
Oswald Spengler (1880 - 1936) - německý filosof - stěžejní dílo: Zánik západu - předpokládá zánik západní kultury
[editovat] Filozofický přínos
ontologie - „oceán života“, v něm pravá povaha bytí = čas, trvání pohybu života -> dialektika
antropologie - společnost se podobá organismu - stadia vzniku, růstu, rozkvětu, zániku
gnoseologie - naslouchat hloubkám života lze jen intuicí (k intuici má blízko umění a mystika), rozum (intelekt) – má tendenci „kouskovat“ svět, vytvářet izolované modely, vidí svět přetržitě, diskontinuálně
společnost, morálka – formy: uzavřená → cílem je automatické chování, zvyky; založena na tlaku společnosti otevřená → je osobní, tvořivá, nezávislá na společnosti
[editovat] Vlivy a doznívání
jiné filosofické směry - žádné
umění - literatura - směr zaměřený na přírodu a smyslové prožitky
sociologie – pojmy otevřená a uzavřená společnost
ohlas v českém prostředí - česká literatura - S. K. Neumann Kniha lesů, vod a strání, F. Šrámek Splav, Tělo K. Čapek Loupežník, J. Wolker Host do domu
