Vikář
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vikář (z latinského vicarius = zástupce) je duchovní, který zastupuje nějakou vyšší autoritu:
- farní vikář je zástupce faráře,
- okrskový vikář koordinuje z biskupova pověření činnost farářů (na Moravě je ekvivalentem tohoto titulu děkan),
- generální vikář je přímým zástupcem biskupa,
- soudní vikář (tzv. oficiál) vykonává jurisdikční biskupskou moc, a to mocí práva vlastního (není se proto možné proti jeho rozhodnutí odvolat k biskupovi),
- apoštolský vikář je papežem jmenovaný prelát, legát, nuncius nebo administrátor pověřený řízením některého církevního správního úřadu místo zemřelého nebo odstoupivšího či zatím nejmenovaného řádného správce (například biskupa),
- kapitulní vikář je v římskokatolické církvi duchovní, který zastupuje v období uprázdnění biskupského stolce ordináře,
- papež je vikářem Kristovým.
V protestantských církvích označuje slovo vikář čerstvého absolventa (případně ještě studenta) teologické školy, který vykonává praxi v některém konkrétním sboru a připravuje se tak jako pomocník (zástupce) kazatele na své kazatelské povolání.
