Thema
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thema (řecky θέμα) je byzantský správní termín, označující od 7. století militarizovaný správní okrsek. Systém themat postupně v byzantské říši nahradil starou organizaci provincií z dob pozdní antiky.
Obsah |
[editovat] Vznik
Starý systém provinciální správy, zavedený císaři Diocletianem a Konstantinem Velikým, v němž byla striktně oddělena vojenská moc od moci civilní, přestal v situaci, kdy byla byzantská říše vážně ohrožena vnějším nepřítelem (Slované, Peršané, Arabové) vyhovovat. Rozhodování o osudu kraje ohroženého vnějším nepřítelem bylo zdlouhavé a velitel vojenské jednotky, která dotčenou oblast bránila, musel často řešit nejen vojenské záležitosti, ale také záležitosti civilní správy. Správa říše se tak postupně militarizovala a vytvářely se předpoklady pro zavedení reformy themat.
Termín thema se v dochovaných pramenech objevil poprvé v roce 622 a původně označoval seznam vojáků v oddílu, později samotný oddíl, legie patřící k určité oblasti. Později se stal výrazem pro správní jednotku, v níž došlo ke spojení vojenské a civilní správy, kterou vykonával stratég, stojící v čele thematu. Systém themat nebyl zaveden najednou, šlo o dlouhodobý proces, v němž se staré a nové zřízení prolínalo. Themata většinou zahrnovala území několika dřívějších provincií, které pod správou civilního prokonsula ještě jistou dobu přežívaly uvnitř nových správních celků. Postupně však získal vyšší postavení stratég thematu.
[editovat] Organizace
Themata byla zřizována nejprve v oblastech, které se ocitly pod silným tlakem útočníků a kde se podařilo zachovat či obnovit byzantskou správu. Jejich počátky spadají pravděpodobně do doby vlády císaře Herakleia (610 – 641), kdy bylo nutné zajistit obranu východního byzantského území proti začínající arabské expanzi. Kolem poloviny 7. století byla dokončena organizace themat v Malé Asii (Anatolikon, Armeniakon, Opsikion, Thrakesion). Další themata byla vytvářena na Balkáně ohroženém nájezdy Slovanů (Hellas, Makedonia, Peloponnesos, Kefalenia).
Na obranu thematu byly přiděleny vojenské jednotky. Jejich příslušníci začali v době, kdy se neválčilo, obdělávat půdu. V 9. a 10. století (pro dřívější dobu nejsou k dispozici dochované prameny) existovaly tzv. vojenské statky, stratiotika ktemata, na nichž stát propůjčoval rolníkům, případně válečným zajatcům, za povinnost vojenské služby příděly půdy, z nichž nebylo nutné odvádět daně. Tato nově vzniklá složka byzantského vojska, vojíni - zemědělci, stratiotoi, byla určena k obraně území, na němž byla usazena na půdě. Zřízení themat vedlo k hlubokým změnám nejen v systému správy byzantské říše, ale také v její sociální struktuře. Stratióti, domorodé rolnické vojsko, se stali jednou z hlavních složek byzantské armády a postupně z větší části nahradili placené žoldnéře cizího původu. Posílili tak vojenský potencionál říše a zároveň ulehčili státní pokladně. Byzanc, která současně udržovala stálé kontingenty vojska, jízdy a loďstva, se mohla razantněji postavit novému silnému vnějšímu nepříteli, Arabům, i vzrůstající moci Slovanů na Balkáně.
