Tančík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tančík představoval malé obrněné bojové vozidlo podobné tanku, vlastně lze říci, že šlo o malý superlehký tank s malou (zpravidla 1-2člennou osádkou), který obvykle postrádal pohyblivou věž. Jeho primárním úkolem byl průzkum a podpora pěchoty v boji s lehce vyzbrojenou pěchotou. Obvykle byly vyzbrojeny 1-2 kulomety, případně výjimečně lehkými kanóny či vrhači granátů.

Za éru tančíků jsou považována 30. léta, některé z nich zažily Španělskou občanskou válku a pár (zejména ruských a polských) bylo dokonce nasazeno ve druhé světové válce. To už však bylo zřejmé, že tyto tančíky nejsou pro svoji zranitelnost a slabou výzbroj použitelné v regulérním boji a celá koncepce byla opuštěna.

Za klasické tančíky jsou považovány stroje typu Carden-Loyd Tankette, které se staly vývojovým základem mnoha dalších koncepcí. Mnoho států vyřešilo svoji snahu vyvinout vlastní tančík tím, že zakoupilo dokumentaci a licenci k výrobě těchto strojů, nutno však podotknout, že jen málokterý stát ji rozjel bez rozsáhlých úprav.

Československá armáda iniciovala zakoupení výše zmíněné licence (Carden-Loyd Mk.VI.) v roce 1929 a na jejím základě vznikl prototyp CL-P. Armáda ale vyhodnotila stroj jako naprosto nepoužitelný v boji a vyžádala si jeho kompletní přepracování, jehož výsledkem byl Tč vz. 33, který již byl přijat do výzbroje.

Japonská armáda použila značné množství tančíků v boji v džungli a vysokých travních porostech, kde byla jejich malá velikost jistou výhodou a kde nebyly tak vystaveny palbě těžké výzbroje tanků a protitankových děl nepřítele. Polsko vytvořilo tančíky vyzbrojené 20mm kanony pro boj proti obrněné technice protivníka (20 kusů série TKS), ale příliš se neujaly.