Sverker II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sverker II., nazýván též Sverker II. Karlsson nebo Sverker Mladší, byl švédským králem v letech 1196-1208.

Byl synem krále Karla VII. a královny Kristýny Stigsdatter Hvideové.

Po vraždě otce v roce 1167 ve Visingsö byl malý Sverker zván do Dánska, kde byl vychován členy matčina rodu. Avšak když Knut zemřel (Knut I. vládl po Karlu VII.), jeho synové byli ještě dětmi. Proto byl zvolen králem právě Sverker, který začal vládnout pod jménem Sverker II.

Během své vlády měl král velmi dobré vztahy s církví. Kostelům uděloval různá privilegia, tím pádem je uděloval také arcibiskupovi Valeriovi z Uppsaly.

V roce 1203 čtyři Knutovi synové, kteří žili na královském dvoře, se pokusili získat trůn násilím, a proto je Sverker vykázal ze země. Všichni čtyři našli exil v sousedním Norsku. V roce 1205 se ale vrátili s armádou. Nakonec byli ale poraženi téhož roku v bitvě u Älgaråsu, kde zvítězil král Sverker a kde tři z nich padli. v roce 1208 se tento poslední syn Knuta I. vrátil do Švédska a s Norskou pomocí zvítězil nad Sverkerovou armádou (armádě velel Ebbe Suneson) v bitvě u Leny a vykázal krále do exilu. Vítěz začal vládnout jako král Erik X. Sverker své útočiště nalezl v Dánsku. V roce 1210 se s dánskou pomocí pokusil získat trůn zpět, ale padl v bitvě u Gestilrenu.

předchůdce: Knut I.

Švédský král v letech 1196-1208

nástupce: Erik X.