Stonek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na uzliny (nody, kde vyrůstají listy a články) a internodia (kde se stonek prodlužuje). Stonek s listy se dohromady nazývají prýt.
Obsah |
[editovat] Funkce
Stonek je základním orgánem velké většiny cévnatých rostlin. Jako takový má i některé zásadní funkce. Nese orgány fotosyntézy (listy) a orgány pohlavního rozmnožování (květy, plody). Stonek dále rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv. Neméně důležitá je i skutečnost, že umožňuje růst rostliny, na něm se opět podílejí dělivá pletiva, umístěná ve vzrostném vrcholu. Stonek také pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části.
Někdy mají stonky i další, méně významné funkce. Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají například funkci asimilační. Některé modifikace stonku mají zásobní funkci.
[editovat] Typy stonku
- Dužnatý stonek
- Lodyha (caulis), stonek, který nese listy
- Stvol, stonek, který nenese listy
- Stéblo (culmus), dutý stonek s kolénky
- kmen, hlavní stonek stromů
- Lodyžka, nepravý "stonek" některých mechorostů
- Dřevnatý stonek
[editovat] Modifikace stonku
Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé modifikace:
- oddenek: podzemní ztlustlý stonek, např. přeslička
- oddenková hlíza: podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní, např. brambor
- stonková hlíza: ztlustlá nadzemní část stonku, např. kedluben
- úponky: k zachytávání se na podkladě, popínavé rostliny, např. réva vinná
- trny: ochrana před býložravci, např. trnka
- zdužnatělé stonky: zásobárna vody, např. u kaktusů
- rozšiřování stonku do plochy: souvisí s asimilační funkcí, mívá podobu listů (listnatec)
[editovat] Růst a výška stonku
Růst stonku se uskutečňuje dělením buněk na vegetačním vrcholu a dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem.
Výška stonku je velmi různorodá. Některé druhy vůbec stonek v pravém smyslu nevytváří (např. okřehek). Naopak, nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang), a to 200-300 metrů.
[editovat] Části stonku
Stonek se skládá zejména z těchto částí (viz příčný řez):
- centrální dřeň slouží hlavně jako zásobárna živin
- kůra stonek chrání
- provazce sklerenchymu a kolenchymu zajišťují pevnost
[editovat] Větvení stonku
- Podrobnější informace naleznete v článku větvení.
Stonek se často větví:
- vidličnaté (dichotomické) větvení – hlavně u některých cévnatých výtrusných rostlin (plavuně, vranečky)
- postranní (holoblastické) větvení.
- monopodiální – hlavní stonek stále dorůstá, postranní větve jsou kratší, hlavní nepřerůstají;
- sympodiální – postranní větve mohutnější a přerůstají hlavní stonek, někdy postranní větev zatlačí hlavní stonek do strany a pokračuje ve směru jeho růstu (réva vinná).
[editovat] Stavba stonku
Dužnatý - pokožka a dužnina s cévními svazky (žilky).
Dřevnatý - na povrchu je kůra (uhlavně u borovice můžeme najít odumřelou část stonku - borku), pak následuje lýko, dřevo a dřeň. Dřevo je na jaře řidší a v létě hustší (letokruhy).
[editovat] Literatura
- Filipec, J., Daneš, F., Machač, J., Mejstřík, V., et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha, 1994. ISBN 80-200-0493-9
