Réva vinná
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Réva vinná |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Réva vinná
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Vitis vinifera L., 1753 |
Réva vinná (Vitis vinifera) je rostlina z čeledi révovitých. Její zralé plody (bobule) se používají především jako surovina pro výrobu vína a dalších nápojů, ale též k přímé konzumaci. Někdy se označuje též jako evropská réva nebo jako ušlechtilá réva.
Obsah |
[editovat] Nomenklatura
Vitis vinifera L., 1753
| Vitis vinifera L., 1753 subsp. vinifera — réva vinná pravá | |
| Nomenklatorická synonyma: |
≡Vitis vinifera L. var. sativa DC., 1805 (nom. superfl.) ≡Vitis vinifera L. subsp. sativa (DC.) Beger in Hegi, 1925 (nom. superfl.) |
| Taxonomická synonyma: |
=Vitis laciniosa L., 1753 =Vitis vinifera L. var. laciniosa (L.) Fiori, 1925 =Vitis corinthiaca Rafin., 1830 =Vitis cylindrica Rafin., 1830 =Vitis bryoniifolia Bunge, 1835 =Vitis amurensis Rupr., 1857 =Vitis alemannica Andrasovsky in Jáv., 1925 =Vitis antiquorum Andrasovsky in Jáv., 1925 =Vitis byzantina Andrasovsky in Jáv., 1925 =Vitis deliciosa Andrasovsky in Jáv., 1925 =Vitis mediterranea Andrasovsky in Jáv., 1925 |
| Vitis vinifera L., 1753 subsp. sylvestris (C.C.Gmel.) Hegi, 1925 (jako silvestris) — réva vinná lesní | |
| Basionym: | Vitis sylvestris C.C.Gmel., 1805 |
| Nomenklatorická synonyma: |
≡Vitis vinifera var. sylvestris (C.C.Gmel.) Willd., 1809 |
| Taxonomická synonyma: |
=Vitis vinifera DC., 1815 non L., 1753 =Vitis vinifera var. anebophylla Kolen., 1846 =Vitis vinifera var. trichophylla Kolen., 1846 |
[editovat] Odrůdy
- Podrobnější informace naleznete v článku Odrůdy vinné révy.
Původní volně rostoucí réva lesní (Vitis vinifera subsp. sylvestris) vykazuje velkou rozmanitost hroznů v chuti, barvě, velikosti i tvaru bobulí. Díky její velké heterozygotnosti mohly postupně vzniknout tisíce kulturních odrůd révy vinné (Vitis vinifera subsp. vinifera), ať již samovolným křížením, nebo jako kultivary šlechtěním. Mezi nejvýznamnější odrůdy pěstované v Česku v současnosti patří zejména:
- Aurelius
- Chardonnay
- Irsai Oliver
- Muškát Othonel
- Müller Thurgau
- Neuburské
- Pálava
- Rulandské bílé
- Rulandské šedé
- Ryzlink rýnský
- Ryzlink vlašský
- Sauvignon
- Sylvánské zelené
- Tramín červený
- Veltlínské zelené
- Veltlínské červené rané
[editovat] Popis
Réva vinná je liána, pnoucí se po oporách, k nimž se přichycuje pomocí úponků. Mají-li možnost, pak jedinci divokých odrůd mohou ve volné přírodě dosahovat výšek až 30 m, přičemž průměr kmene u země může dosáhnout průměru až 1,5 m; jsou popsány případy, kdy rostlina dosáhla výšky až 43 m. Jedinci kulturních odrůd na vinicích, které vinaři nenechávají dožít takového stáří, dorůstají výšky nejvýše 4 m při průměru kmene do 50 cm. Listy jsou v zásadě okrouhlé, se třemi až pěti laloky o průměru do 15 cm. Borka kmene je světlehnědá a loupe se v dlouhých pruzích. Letorosty jsou sytěji zabarvené, žlutohnědé nebo červenohnědé. Květy žlutozelené barvy vytvářejí bohaté laty. Kulturní odrůdy (V. vinifera subsp. vinifera) jsou jednodomé, divoké (V. vinifera subsp. sylvestris) jsou dvoudomé. Plodem jsou bobule kulovitého, vejčitého, nebo zaobleně válcovitého tvaru o průměru 0,4–1,5 cm a délce až 2,5 cm; u divokých odrůd bývají drobnější. Jejich barvy jsou velmi rozmanité, od zelené, zelenožluté, žluté po červenou až tmavofialovou.
[editovat] Stanoviště
Kulturní formy se pěstují na vinicích. Vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny a jsou světlomilné. Naproti tomu divoké formy rostou ve vlhkých lesích, převážně lužního typu, nebo v křovinách na březích vodních toků.
[editovat] Rozšíření
Původní areál rozšíření zahrnuje jižní a střední Evropu; v nejteplejších obdobích čtvrtohor se divoké odrůdy dostaly až do jižní Skandinávie. Na východ oblast přirozeného výskytu zasahuje do Přední Asie, podhůří Kavkazu a Střední Asie. Roztroušeně se nachází i v oblasti Íránu a v severní Africe. V současné době severní hranice přirozeného areálu dosahuje přibližně 50° s. š.
Kulturní odrůdy se pěstují v mírném pásu celé zeměkoule.
V Česku existují čtyři základní vinohradnické oblasti: česká, znojemsko-mikulovská, hustopečsko-hodonínská a bzenecko-strážnická.
[editovat] Historie
Vinná réva je jednou z nejstarších kulturních rostlin pěstovaných člověkem. Původ kulturních odrůd V. vinifera subsp. vinifera není zcela jednoznačně vysvětlen; spekuluje se sice, že vznikla šlechtěním divoké révy vinné lesní (V. vinifera subsp. sylvestris), avšak někteří autoři toto zpochybňují a její genezi odvozují od dnes již vyhynulých třetihorních druhů.
[editovat] Choroby a škůdci
Mezi nejnebezpečnější škůdce patří mšička révokaz (Daktulosphaira vitifoliae, příp. Phylloxera vastatrix), která saje na kořenech révy a způsobuje jejich uhnívání, v důsledku čehož dochází k úhynu celé rostliny.
Tato mšice na přelomu 19. a 20. století zdecimovala vinice v celé Evropě. Nejdříve se objevila ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena z Ameriky pravděpodobně spolu s okrasnou americkou révou (Vitis labrusca). Později se révokaz rozšířil po celém kontinentu, na Moravě se objevil poprvé v roce 1890 v Šatově.
Révokazová kalamita způsobila likvidaci většiny vinic a musely být hledány cesty, jak tomuto škůdci čelit. Jako nejúčinější se nakonec ukázalo štěpování odrůd evropské révy na odolné podnože vyšlechtěné z révy americké. Kromě toho byly vyšlechtěny hybridní rezistentní odrůdy, vzniklé křížením odrůd evropské révy s révou americkou. Protože jsou vinice stále révokazem napadeny, i v současnosti je nutné používat sazenice, které jsou vůči němu odolné.
Mezi nejčastější choroby vinné révy patří houbové choroby padlí révové (Oidium tuckerii) a perenospora révy vinné (Plasmopara viticola).
[editovat] Taxonomická poznámka
V zahradnické, zemědělské a zejména vinařské literatuře je pro označování pěstované ušlechtilé révy rozšířeno používání jména Vitis vinifera subsp. sativa. Toto jméno v kategorii poddruhu zavedl do botanické nomenklatury ve svém obsáhlém mnohasvazkovém díle „Illustrierte Flora Mitteleuropas“ německý botanik Gustav Hegi z mnichovské univerzity, které vyšlo v roce 1925. Protože však jím publikovaný poddruh odpovídá základnímu typu V. vinifera, popsanému Linnéem již v roce 1753, což automaticky podle současných pravidel botanické nomenklatury implikuje existenci všech základních infraspecifických kategorií a tedy i V. vinifera subsp. vinifera, je nutno Hegiho jméno, i když platně publikované, považovat za mladší synonymum a jako takové je odmítnout jako jméno nadbytečné (nomen superfluum). To platí i pro basionym Hegiho jména V. vinifera var. sativa z roku 1805.
[editovat] Původ jména
Latinské jméno rodu Vitis bylo převzato z latinského názvu pro keř vinné révy, v přeneseném významu používaný též pro pojem „úponek“; druhový přívlastek vinifera vznikl sloučením kmenů latinských slov vinum (česky „víno“) a ferens („nesoucí“), ve významu „přinášející víno“.
[editovat] Literatura
- Květena České republiky, díl 5. B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 1997. S. 442-444. ISBN 80-200-0590-0
- CALLEC, Christian. Encyklopedie vína. Z nizozemského originálu přel. Petra Martínková. Čestlice: Rebo, 2000. 320 s. ISBN 80-7234-068-9
- STEVENSON, Tom. Nová encyklopedie vín. Z anglického originálu přel. Vilém Beran Praha: Knižní klub, 2002. 600 s. ISBN 80-242-0856-3
- STEVENSON, Tom. Světová encyklopedie vín : unikátní průvodce víny celého světa. Z anglického originálu přel. Josef Drozd, Dorota Pospíšilová, Karel Průša. Vyd. 2. Praha: Balios: Knižní klub, 1999. 502 s. ISBN 80-242-0222-0
- KRAUS, Vilém; KUTTELVAŠER, Zdeněk; VURM, Bohumil. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Melantrich, 1997. 223 s. ISBN 80-7023-250-1
- KRAUS, Vilém; FOFFOVÁ, Zuzana; VURM, Bohumil; KRAUSOVÁ, Dáša. Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005. Str. 48–49. ISBN 80-86767-00-0
