Sergej Alexandrovič Jesenin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
Tento článek nebo jeho část obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení. |
Sergej Alexandrovič Jesenin, rusky: Сергей Александрович Есенин, (21. září/3. října 1895 Konstantinovo (dnes Jesenino) u Rjazaně - 28. prosince 1925 Leningrad) byl ruský spisovatel.
Od roku 1912 pracoval jako prodavač, později v tiskárně, teprve roku 1915 se v Petrohradě začal živit psaním.
Jesenin byl hlavním představitelem ruského imažinismu, zároveň ho lze řadit i mezi tzv. „selské básníky“.
Byl přírodní a milostný lyrik, jako člověk se nedovedl vyrovnat s válkou a revolucí, která v něm vzbudila mnoho rozporů (byl pro staré Rusko a pro svůj bohémský život, ale i pro revoluci a kázeň). Tyto problémy řešil alkoholem, upadal do depresí a na čas byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Pravděpodobně spáchal sebevraždu oběšením, je možné, že byl sovětským režimem odstraněn. Lékařská zpráva říká, že smrt nastala nikoli udušením, jak to u oběšenců bývá, ale přetržením krčních obratlů. Zmiňuje též modřinu pod okem. Na podlaze pokoje leningradského hotelu Angleter byla spousta nádobí a rozbitého skla, útržky rukopisů se stopami krve, shozený ubrus, stopy po zápase. Den předtím dal svému příteli (ale též agent GPU) Volfu Erlichovi lísteček, který si měl přečíst až později, bylo na něm napsáno krví:
До свиданья, друг мой, до свиданья. Милый мой, ты у меня в груди. Предназначенное расставанье Обещает встречу впереди. В этой жизни умирать не ново, Но и жить, конечно, не новей. |
Na shledanou, drahý, na shledanou, zůstaneš v mém srdci navěky. Spočten osud, není na vybranou Svede nás až zítřek daleký. Umírat – na tom nic nového není. Ani žít však není novější |
Reakce Majakovského na jeho smrt:
„V životě tomto umříti těžké není,
je mnohem těžší život vytvářet“
Sergej Jesenin byl celkem pětkrát ženatý, jeho třetí manželkou byla americká tanečnice Isadora Duncanová.
Soukromý život
Po revoluci (1921) mu do života vstoupila americká žena Isidora Duncan. Byla to velice živá, temperamentní dívka. Tanečnice, která přijela do Ruska po revoluci. Přijala Ruské občanství. Podle Sergeje to byla jeho životní láska. Pod jejím vlivem se mění z lyrika na prostopášníka, chuligána a skandalistu. Jesenin začal pít. Začal být neurvalý, drzý, zlý a nedbal na svůj zevnějšek. Stylizoval se do role prostopášníka a bohéma. Z roku 1921 pochází sbírka Zpověď chuligánova.
[editovat] Dílo
Základní téma jeho básní je ruská příroda, proto se mu říkalo poslední básník ruské vesnice. Ve svých básních se vyznává z pokory a odevzdanosti osudu.
Napsal i několik básní na oslavu VŘSR, ale jeho díla rozhodně nejsou socialistická strukturou. Pro jeho tvorbu je typické volné řazení obrazů a volný verš.
- Zpověď chuligána
- Moskva krčemná
- Píseň o velikém pochodu - oslava revoluce, 1924
- Bala o dvaceti šesti - 1924, revoluční
- Sovětská Rus
- O Rusku a revoluci
- Anna Sněgina' - básnická povídka o lásce, proměnách citů a světa. Básník se 3 x setkává se svou láskou - Annou. Poprvé u mlynáře, podruhé po smrti jejího manžela a po třetí znovu u mlynáře. Pak již se nesetkají. Tragická láska.
- Sovětská Rus
- O Rusku a revoluci
- Lyrika
- Ryšavý podzim
- Za píseň život jsem vyměnil
- Zvony v trávě
- Slaměný měsíc'
- Černý člověk - někdy též člověk
- Perské lásky
[editovat] České výbory
- Modravá Rus
- Oheň jeřabin
- Pugačov - dramatické pásmo
[editovat] Související články
- Ruská literatura
- Imažinismus – báseň je obraz
