Sabor trubača
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sabor trubača je festival dechové hudby který se koná každoročně v srbském horském městečku Guča. Festival probíhá na začátku srpna, oficální datum bývá známo v květnu.
Obsah |
[editovat] Dechová hudba v Srbsku
Historie dechovky sahá do 19. století, kdy princ Miloš Obrenović založil první vojenskou dechovou hudbu. Armáda ostatně spojuje všechny odrůdy tzv. balkánské dechovky. Nástrojové obsazení je většinou 2-3 trubky, 2 trombony, 2-3 eufonia (barytonové zpěvorohy) a tuba nebo heligon. Bicí bývají zastoupeny virblem a velkým bubnem (který mívá nahoře malý činel). Všechny kapely jsou mobilní - jak se na vojenské dechovky sluší a patří. Na festivalu však můžete vidět a slyšet kapely se saxofony, klarinety a jinými nástroji.
Balkánská dechovka je velmi rytmická a posluchači většinou tančí. K nejčastěji hraným a neoblíbenějším rytmům patří dvoudobé srbské kolo, kdy se lidé vezmou za ruce a tančí dokola, a čoček. Pokud budete někdy v Srbsku při tom, když se hraje kolo, neváhejte se někoho chytit za ruku a tento hezký tanec vyzkoušet - není to nic těžkého. Mimo rychlé tance jsou oblíbené národní teskné písně, na které lze ovšem také tančit. Srbové nejsou ve vztahu ke svému folkloru příliš konzervativní, a proto můžeme některé písně slyšet v různých vydáních od zádumčivých pomalých rytmů, přes čoček až po techno.
Mezi oblíbené písně patří srbské národní písně jako Vidovdan (o bitvě na Kosově poli), Mesečina (měsíční svit), Kačerac a další kola, nebo písně, které proslavil Goran Bregović ve filmech Emira Kusturici: Kalašnikov, Čupčik, Ševa apod.
[editovat] Festival
Festival Sabor trubača, se konal v roce 2005 již po čtyřicáté páté. Malé městečko se na několik dní zcela věnuje jen dechovce - návštěvníků jsou statisíce, v roce 2005 jich bylo údajně na půl milionu. Dechovka je přítomná všude a v jakoukoliv hodinu.
Kromě oficiálního programu na fotbalovém stadionu a na náměstí před kulturním domem je dechovka k slyšení v libovolné provizorní restauraci, nebo jen tak na ulici. Do Guči každoročně přijíždí nejen oficiální soutěžící a hosté, ale také mnoho lepších či horších dechovek, které si chtějí hraním po ulicích a hospůdkách přivydělat.
Program je pokaždé velmi podobný: ve čtvtek večer bývá koncert některé srbské hvězdy, např. Bobana Markoviće či Beljany Krstić. V pátek večer je koncert, kde se představí hosté. V sobotu dopoledne bývá rekonstrukce tradiční dragačevské svatby. Sobotní večer patří soutěžícím kapelám a nedělní odpoledne probíhá soutěž. Hosté bývají francouzské, německé či americké kapely složené ze srbských emigrantů, evropské kapely, kterým učarovala balkánská dechovka, a také folklórní soubory z Makedonie, Slovinska, Rumunska a jiných zemí.
Guča 2006 : 30.8. - 3.9.
[editovat] Jak se tam dostat?
Do Čačku lze přijet vlakem nebo autobusem. Odtud lze jet autobusem, taxíkem nebo „taxíkem“ - některý Srb vás za peníze doveze na místo. Na stop zadarmo nelze příliš spoléhat. Osobním autem je příjezd také možný, ale nepočítejte s tím, že vás policie pustí do města - pravděpodobně budete muset zaparkovat na některém z placených míst (na louce) poblíž města.
[editovat] Jak tam přežít?
S ohledem na počet návštěvníků je největším problémem ubytování po dobu festivalu. Jednou možností je ubytovat se jinde a do Guči dojíždět. Jinou možností je pokusit se domluvit si ubytování dopředu. Ve městě je kemp, jehož kapacita je docela velká, avšak hygienické podmínky nejsou ideální. Další alternativa pro ubytování je kemping u některých lidí na zahradě - většinou chodí mezi účastníky a sami ubytování nabízejí.
Ceny jsou v Srbsku velmi přijatelné, v Guči během festivalu jsou samozřejmě vyšší, ale přesto ještě únosné. Za vstup do města se neplatí, dříve se neplatilo ani za koncerty na fotbalovém stadionu, na 44. a 45. ročníku se platilo 100-300 dinaru za večer či odpoledne.
