Síran železnatý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Síran železnatý | |
|---|---|
-sulfate-heptahydrate-sample.jpg/150px-Iron(II)-sulfate-heptahydrate-sample.jpg) |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Síran železnatý |
| Triviální název | Zelená skalice |
| Ostatní názvy | Vitriol |
| Latinský název | |
| Anglický název | Copperas, Green Vitriol |
| Německý název | |
| Funkční vzorec | |
| Sumární vzorec | FeSO4. nH20 |
| Vzhled | modré, zelené nebo bílé krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | [7720-78-7] |
| Registrační číslo EINECS | |
| SMILES | |
| InChI | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 151.908 g/mol (anhydrát); 169.923 g/mol (monohydrát); 224.120 g/mol (tetrahydrát; 242.135 g/mol (pentahydrát); 278.05 g/mol (heptahydrát)g/mol |
| Molární koncentrace cM | |
| Teplota tání | 64°C |
| Teplota varu | 300°C |
| Teplota sublimace | |
| Teplota rozkladu | |
| Teplota změny krystalové modifikace | |
| Teplota skelného přechodu | |
| Hustota | 2,970 g/cm³ (monohydrát); 2,20 g/cm³(tetrahydrát); 1.898 g/cm³ (heptahydát) |
| Viskozita | |
| Dynamický viskozitní koeficient | |
| Kinematický viskozitní koeficient | |
| Index lomu | |
| Tvrdost | |
| Kritická teplota | |
| Kritický tlak | |
| Kritická hustota | |
| Disociační konstanta pKa | |
| Disociační konstanta pKb | |
| Rozpustnost ve vodě | |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
|
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
|
| Součin rozpustnosti | |
| Teplota hoření | |
| Meze výbušnosti | |
| Relativní permitivita | |
| Tlak páry | |
| Van der Waalsova konstanta pro stavovou rovnici | |
| Izoelektrický bod | |
| Součinitel elektrické vodivosti | |
| Součinitel tepelné vodivosti | |
| Součinitel elektrického odporu | |
| Součinitel délkové roztažnosti | |
| Součinitel objemové roztažnosti | |
| Měrná vodivost | |
| Měrný elektrický odpor | |
| Ionizační energie | |
| Povrchové napětí | |
| Průměrný výskyt | |
| Rychlost zvuku | |
| Krystalová struktura | |
| Hrana krystalové mřížky | |
| Koordinační geometrie | |
| Tvar molekuly | |
| Dipólový moment | |
| Standardní slučovací entalpie ΔfH | |
| Entalpie tání ΔHt | |
| Entalpie varu ΔHv | |
| Entalpie rozpouštění ΔHv | |
| Entalpie sublimace ΔHv | |
| Standardní molární entropie S | |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔfG | |
| Měrné teplo | |
| Izobarické měrné teplo cp | |
| Izochorické měrné teplo cV | |
| Bezpečnost | |
| R-věty | |
| S-věty | |
| NFPA 704 | |
| Číslo RTECS | |
| Teplota vznícení | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Heptahydrát síranu železnatého FeSO4 · 7 H2O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol.
Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.
Obsah |
[editovat] Výroba a výskyt
Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:
Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď :
Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO2) z ilmenitu (FeTiO3).
V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS2), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.
- FeSO4·H4O (minerál: szomolnokit)
- FeSO4·4H4O
- FeSO4·5H4O (minerál: siderotil)
- FeSO4·7H4O (minerál: melanterit)
[editovat] Použití
[editovat] Desinfekce
Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.
[editovat] Doplněk stravy
Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení
[editovat] Barvení
Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust.
[editovat] Historie
Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.[1] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.
