Rudolf Barák
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Barák (11. května 1915 Blansko – 12. srpna 1995 Praha) byl československý komunistický politik. V letech 1953 až 1961 byl ministrem vnitra.
Pocházel z dělnické rodiny,otec pracoval jako kovář v továrně, matka byla dělnicí v cihelně. v Blansku absolvoval obecnou a měšťanskou školu a v letech 1930-1934 se vyučil typografem v místní obchodní tiskárně. Ve 30. letech se aktivně věnoval lehké atletice v Dělnické tělocvičné jednotě. Do roku 1937 pracoval v tiskárně a příležitostně vykonával veřejně prospěšné práce.V roce 1935 byl údajně odsouzen k podmíněnému trestu šesti týdnů vězení za tisk letáků pro organizaci KSČ v Brně-Juliánově. Od října 1937 do okupace ČSR v březnu 1939 vykonával základní vojenskou službu.Sloužil u pěchoty, absolvoval poddůstojnickou školu a demobilizoval 1. dubna 1939 v hodnosti desátníka. Po demobilizaci pracoval jako pomocný dělník a později soustružník v továrně Škoda v Adamově. V roce 1941 se oženil; v průběhu dalších let se mu narodily tři děti. V roce 1942 údajně vstoupil do buňky ilegální KSČ, ovšem o jeho politické činnosti existují svědectví až z období po válce.
V poválečném období začala Barákovi podobně jako pro celé řadě dalších členů KSČ slibná politická kariéra. Od roku 1945 začíná postupně stoupat v hierarchii aparátu KSČ na Brněnsku. Od května 1945 byl funkcionářem revolučního národního výboru (NV) v Blansku. O rok později se stal bezpečnostním referentem ONV v Boskovicích a v roce 1948 jeho předsedou. Po reorganizacích státní správy v roce 1949 se stává předsedou nového ONV v Blansku.
V roce 1950 se stává předsedou KNV v Brně a členem předsednictva KV KSČ v Brně. K tomuto postupu využil první vlny čistek v KSČ po zatčení krajského tajemníka Otty Šlinga.
24. března 1953 se stává náměstkem předsedy vlády a zároveň nejmladším členem ÚV KSČ. Na začátku září absolvuje „příjímací pohovor“ na velvyslanectví SSSR v Praze a již 14. září 1953 střídá Václava Noska na postu ministra vnitra.
Barákův raketový vzestup až na ministerskou pozici je důsledkem doplnění a výměny komunistických kádrů, ke kterým dochází po čistkách vrcholících zatčením generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského a po smrti Stalina a Gottwalda (jaro 1953).
Rudolf Barák se ve funkci choval velmi cílevědomě a samostatně. Pracovníci oddělení ÚV KSČ pověřeného stranickým řízením vnitra s Barákem o vliv na běh ministerstva soupeřili dlouho a často bez valného úspěchu. Jeho působení ve funkci přineslo novou vlnu justičních omylů, vykonstruovaných procesů a útlaku obyvatelstva, zejména rolníků.
Svou činnost na ministerstvu vnitra zahájil souhlasem s teroristickým činem – únosem sociálnědemokratického politika B. Laušmana z Rakouska. Návrh na provedení únosu schválil 18. prosince 1953 a na štědrý den téhož roku byl únos agenty StB proveden. V roce 1955 výbuch na poště v Mnichově roztrhal slovenského separatistického exilového politika Matúše Černáka (spolu s ním další 2 náhodné oběti). O odpovědnosti čs. rozvědky za atentát existují nepřímé důkazy.
V roce 1957 provádějí příslušníci I. správy MV, se souhlasem ministra vnitra, atentát na prefekta Štrasburku. Obětí tohoto útoku se stává prefektova manželka. Tento čin je tzv. aktivní opatření k probuzení německo-francouzského nepřátelství.
Silové složky MV za Baráka pracovaly „kvalitně“ nejen za hranicemi ČSR, ale jevily starost i o nepohodlné občany doma. V roce 1959 podepsal Barák rozkaz o pozorování a evidování tzv. „bývalých lidí“, tímto názvem byli označováni občané politicky aktivní před únorem 1948, tedy ti, kteří zůstali a přežili. V roce 1960 bylo takto v evidenci téměř sto tisíc lidí, kterým v případě branné pohotovosti státu hrozila internace.
Barák si budoval pověst nedogmatického, téměř až liberálního člověka otevřeného novým myšlenkám. Vždy ale dával pozor, aby jeho jednání nepřekročilo přijatelné ideologické rámce. Občas podpořil kulturní představení, stýkal se se sportovci a umělci. Byl v rámci tehdejší situace jakýmsi mecenášem. Vytvářel si vlastní sbírku obrazů, jež dostával darem, nakupoval nebo získával z akcí StB.
V březnu 1959 byl jmenován náměstkem předsedy vlády, v červenci 1960 místopředsedou vlády. V roce však 1961 přichází jeho pád, je odvolán z funkce ministra vnitra.
V důsledku mocenského boje v čele KSČ byl v lednu 1962 zatčen, zbaven všech funkcí a 3. dubna 1962 politické byro komunistické strany rozhodlo, že zákulisní boj Baráka s Antonínem Novotným nebude řešen jako „politický případ“, ale jako kriminální čin. Barák se stal paradoxně terčem nezákonných postupů StB, tak jak je jako ministr vnitra toleroval, nakonec byl odsouzen k 15 letům vězení. Nejvyšší soud 18. července 1968 zrušil rozsudek z roku 1962 pro porušení zákona. Městská prokuratura zahájila nové šetření. Celé šetření bylo uzavřeno až v roce 1974, kdy bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu zániku trestnosti činu, pokud jde o dílčí skutek a vzhledem k vykonání části trestu. Barák se poté do politického života již nevrátil.
