Rebutia senilis
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Rebutia senilis var. senilis |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Rebutia senilis Backeb., 1932 |
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
Rebutia senilis je mimořádně pěkný a vděčný druh rodu Rebutia, charakteristický svými nápadnými, hojnými květy a hustým bílým otrněním. Pojmenován byl podle svého celkového vzhledu, senilis znamená stařecký, což se vztahuje k otrnění.
Obsah |
[editovat] Rebutia senilis Backeb. var. senilis
Backeberg, Curt; Der Kakteen-Freund, 1: 123, 1932
Sekce Rebutia, řada Senilis
Synonyma:
- Rebutia minuscula K.Sch. var. senilis (Backeb.) Simon; Kakteenkunde, p.78, 1937
- Lobivia senilis (Backeb.) Kelsey & Dayton; Standard. Pl. Names, p. 73, 1942
- Rebutia senilis Backeb. var. semperflorens Poind.; Cact. Succ. J. (US), 11: 66, 1939
[editovat] Popis
Stonek jednotlivý až poněkud odnožující, nejprve široce okrouhlý, později ploše kulovitý až kulovitý, až 70 mm široký a 80 mm vysoký, s vláknitými kořeny; pokožka sytě zelená. Žebra zcela rozložená do okrouhlých, bradavkovitých, spirálovitě uspořádaných, 2 - 3 mm vysokých hrbolků; areoly oválné, 1 - 2 mm velké, pokryté hojnou, dlouho vytrvávající, bílou vlnou. Trny početné, dlouhé, vápnitě bílé, husté, až 30 mm dlouhé, štětinovité až slabě jehlovité, v počtu až 35, těžko roslišitelné na okrajové a středové, přímé, stranou a ven směřující.
Květy ze starších areol, asi 35 mm dlouhé a široké, karmínově červené, samosprašné; květní lůžko kulovité, 3 - 4 mm široké, žlutooranžové, pokryté trojúhelníkovitými, zcela holými hnědočervenými šupinami; květní trubka nálevkovitá, dole 3 - 4 mm, nahoře až 10 mm široká, zcela volná, bez srůstu s čnělkou, uvnitř bělavá, vně světle načervenalá, pokrytá delšími, nahnědle růžovými, holými šupinami; okvětní lístky úzce kopinaté, vybíhající do dlouhé špičky, 18 - 25 mm dlouhé, dosti řídce postavené; nitky světle žluté, 8 - 12 mm dlouhé, nejdelší nahoře, prašníky žluté; čnělka a blizna bělavé, nitkovitá roztažená ramena blizny v úrovni nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, 5 - 8 mm velký, nažloutle červený, pokrytý holými, olivově hnědými šupinami. Semena černá, asi 1,2 mm dlouhá a 0,8 mm široká, testa lesklá, drobně hrbolatá, hilum bílé.
[editovat] Variety a formy
Celý okruh R. senilis je mimořádně proměnlivý, zejména ve vybarvení květů a vzhledu otrnění. Určitým problémem je zde pouze fakt, že podkladem pro většinu jmen, které byly na úrovni variety i druhu publikovány ponejvíce autorem základního druhu, C. Backebergem, nebyly přírodní exempláře, ale kulturní rostliny, které se objevily ve sbírkách. Pro většinu taxonů také dodnes není k dispozici vazba na nějakou přirozenou populaci.
Již současně s popisem druhu popsal C. Backeberg i R. senilis var. stuemeri s jemnějším, řidším otrněním a žlutočerveným květem. Roku 1935 stejný autor publikoval R. senilis var. lilacino-rosea s fialově růžovými květy, R. senilis var. aurescens s více nažloutlými a R. senilis var. breviseta s nápadně krátkými trny. Současně jako R. chrysacantha publikoval další blízkou rostlinu, která je charakterizována řidším a spíše silnějším, nažloutlým otrněním a ve stáří více protáhlými až krátce sloupovitými stonky. K tomuto taxonu mají blízko i další rostliny, které byly prvotně popsány jako variety R. senilis - var. iseliniana s oranžovými květy, var. kesselringiana se žlutými květy a var. elegans a var. schieliana se žlutočervenými květy. Kromě toho byl jako R. senilis var. hyalacantha popsán i další taxon, který podle současného pojetí patří k jinýmu druhu.
Jako R. senilis, případně R. senilis var. nebo R. senilis f. byly v novější době označeny např. sběry FR 941, 941a; WR 167, 661, 706a, 706b, 706c, 769, 785; MN 0022, 0113, 0221; KK 845, 1243; RH 476, 1190 (?), 1277 (?).
[editovat] Výskyt a rozšíření
Všechny variety a formy spojované s R. senilis pocházejí z Argentiny, z provincie Salta, zejména z vyšších částí Quebrada de Escoipe a přiléhajících oblastí. První rostliny z tohoto příbuzenstva tam nalezl a sbíral C. Backeberg již počátkem 30. let minulého století. Ze stejné oblasti (Escoipe, Chorillos, okolí Volcan Cachi) pocházejí také všechny novější sběry, které byly k tomu druhu přiřazeny, pouze u sběru RH 1190 bylo jako místo nálezu uvedeno Hualinchay, provincie Tucuman, ale tento sběr je řazen s otazníkem nejen k R. senilis, ale také k R. minuscula.
[editovat] Poznámky
R. senilis patří mezi nejznámější zástupce rodu Rebutia vůbec a sekce Rebutia zvlášť. V sekci Rebutia jsou dobře vymezené tři okruhy samosprašných rostlin. Okruh R. senilis se od skupiny kolem R. minuscula odlišuje hlavně otrněním, které z velké části stonky zakrývá. Samotná R. senilis s nejbližšími varietami má otrnění bílé, většinou silně propletené, a dlouze nálevkovité květy se štíhlou, až ke květnímu lůžku volnou trubkou.
Rostliny přesně odpovídající původnímu Backebergovu popisu ze sbírek vymizely, v současnosti se většinou pod tímto jménem vyskytují formy s méně výrazným otrněním a rovněž karmínově červené květy s bílým jícnem nejsou vidět. Přesto existují některé opravdu pěkné formy mezi novými nálezy, ale i mezi starými rostlinami původem ještě od A.V. Friče.
[editovat] Pěstování
R. senilis je vděčný a pěstitelsky nenáročný druh. Pro hojné květy nápadného zbarvení a snadné pěstování lze tento druh doporučit i pro začátečníky, je ale příjemným zpestřením každé sbírky. Snadno se množí ze semen, která se ze samosprašných květů vytvářejí pravidelně a v dostatečném množství. Dobře roste na vlastních kořenech v mírně kyselé, dobře propustné půdě. Vyžaduje ve vegetaci dostatek světla a čerstvého vzduchu a nárazovou zálivku. V době vrcholícího léta mohou vysoké teploty vést k zastavení růstu, pak je nutno také omezit zálivku, aby nedocházelo k zahnívání kořenů. Během zimního klidu je vhodné úplné sucho a teploty pod 10 oC, aby se rostliny předčasně neprobouzely a nedeformovaly.
[editovat] Reference
- Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1545, 1959
- Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 385, 1966
- Backeberg, Curt; Knuth, Frederic Marcus; Kaktus-ABC, p. 277, 1936
- Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2: 51, 1975
- Hlinecký, Antonín; Rod Rebutia K. Schumann; Fričiana, 5/36: 10, 1965
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 89, 1997
- Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 36, 1997
- Veverka, Miroslav; Atlas kaktusů, tab. 36, 1993
