Reálná přítomnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Článek ze seriálu Eucharistie
známá též jako „mše svatá“, „večeře Páně“ nebo „svaté přijímání“

Souvislosti Ježíš Kristus
Teologie Nejsvětější svátost Hostie Tělo Kristovo Proměňování Reálná přítomnost Transubstanciace Eucharistická adorace Konsubstanciace
Významní teologové Pavel · Augustinus Joannes Chrysostomos · Tomáš Akvinský Jakoubek ze Stříbra Luther · Zwingli · Kalvín Edward Schillebeeckx
Ostatní Křesťanství Monstrance Božská liturgie Svátost První přijímání Viaticum Portál Křesťanství

Reálná přítomnost je nauka, kterou učí mnohé křesťanské tradice a která se vyjadřuje o tom, že podle křesťanské víry je Ježíš Kristus skutečně přítomen pod způsobami chleba a vína při slavení eucharistie.

[editovat] Vysvětlení pojmu

Reálná přítomnost znamená, že ve způsobách chleba a vína je Ježíš Kristus skutečně přítomen se svým tělem a krví a že ti, kteří mají účast na svatém přijímání dostávají tělesnou účast na Kristově těla a jeho krvi.

[editovat] Dějiny pojmu

První náznaky představ o reálné přítomnosti nalezneme v listech sv. Ignáce z Antiochie († asi 107), který zastává tuto pozici na základě 6. kapitoly Janova evangelia proti gnostikům a dokétistům.

Sv. Augustin toto chápání reálné přítomnosti prohlubuje a popisuje svátost jako „signum, figura, similitudo“, tedy „znamení či podobu“ skutečnosti Krista. V 9. století dochází ke sporu o povahu eucharistie mezi Paschasiem Radbertem a Ratrammem, v níž se vyostřil spor mezi symbolickým a realistickým chápáním eucharistie. Tato napětí se stupňují ve sporech 11. století, kdy Berengarius z Tours zastává čistě duchovní přítomnost Krista v eucharistii. Lateránská synoda roku 1059 toto pojetí zavrhla a namísto toho potvrdila reálnou přítomnost Krista v eucharistii. Z tohoto sporu s Berengarem se vyvinulo pozdější pojetí skutečné přítomnosti.

Během protestantské reformace se stala otázka chápání večeře Páně znovu aktuální. Učení o reálné přítomnosti zastával Martin Luther proti Ulrichu Zwinglimu, který chápal přítomnost Krista pod způsobami chleba a vína čistě symbolicky. Jean Calvin zastával v tomto sporu kompromisní stanovisko. Lutherské církve tak dodnes zastávají učení o reálné přítomnosti spolu s katolickou církví, pravoslavím, starokatolickou a anglikánskou církví.

Opačný názor, totiž že přítomnost Krista v přijímání je pouze symbolická, zastávají reformované církve, většina baptistů a letniční církve.